Zvířata v jámě (Gennady Vlasov) /

Jděte do lesa sbírat žaludy
Po neschůdných cestách:
Cestou hlouběji do dubového háje
Přes díry a příkopy.

Borovovi zajiskřily oči,
Když padly žaludy
Z dubových větví rovnou na zem.
Tento okamžik byl tak krásný.

Jednoho dne tento Borov
Přiblížil jsem se k okraji lesa,
A Šedý vlk jde k nám.
“Nechápu, Grayi,

Proč jsi šel do lesa?
Ocitl jsem se v hustém houští.
A kam míříš?
Jen mi řekni, neurážej se.”

Borov k tomu říká
Bez velkého nadšení:
„Jdu k dubovému háji
Přes díry a příkopy.
Nějaký speciální obchod? Bůh ví.
“Chci sníst nějaké žaludy.”

– “Tak mě vezmi s sebou.”
Nenechám tě samotnou, neboj.
“Správně, znáš moji hbitost?”
— „Vzal bych to, ale co mám dělat?

V této cestě je díra.
Žádné zatáčení. musím skočit rovně
Tam budeš muset. Nedělám si srandu.
Ty to asi nezvládneš

“Přeskoč tuhle díru.”
“Ne, vezmi si to!” naléhá tvrdohlavě.
Šedý vlk vycenil zuby.
“No dobře,” Borov zmlkl.

“Udělej to po svém,” řekl mrzutě.
Myslel si v duchu,
“Je Šedý vlk můj přítel?”.
Naštěstí včas zmlkl.

Došli tedy do jámy.
Kanec vyskočil přímo z místa:
Nějak se ve vzduchu zmenšil
A ocitl se v dubovém háji.

Vlk jde po něm. Žádné takové štěstí:
Jako by to jáma spolkla
Nešťastný vlk.
Kanec dlouho nebloudil:

Pod obrovským starým dubem
Zjistil, že je to lo…
Snědl jsem dosyta žaludů
A šel brzy domů.

Právě když svítal nový den,
Kanec se chystal jít do lesa.
Staré písně jsou vždy hluché
A břicho si nepamatuje dobře.

Tady už jsme na kraji borového lesa
Brzy Borov dostihl.
Tady je vidět zázrak
Z lesa vyšel medvěd.

Poškrábal se tlapou vzadu na hlavě,
Clubfoot byl ohromen
A v domnění, že nespí,
Říká mimozemšťanovi:

„Proč jsi šel do lesa?
Ocitli jste se v hustém háji?
A kam míříš?
Jen mi řekni, neurážej se.”

Borov k tomu říká
Bez velkého nadšení:
„Jdu k dubovému háji
Přes díry a příkopy.
Nejsou žádné zvláštní záležitosti. Bůh ví.
“Chci sníst nějaké žaludy.”

– “Tak mě vezmi s sebou.
Dokážu uklidnit kohokoli,
Pokud tam někdo je
“Je to pro nás opravdu velká překážka.”

– “Vzal bych tě, ale hned.”
V této cestě je díra.
Žádné otáčení, žádné obcházení
Tato díra v cestě.

Přeskočím díru,
Pokud prohnu záda.
A já ti řeknu, medvěde,
“Díra se nedá překonat.”

“Ne,” řekl medvěd tvrdohlavě,
Přeskočím tuhle díru.
Skáču přes úly,
Jestli chci skočit.”

– “No, budu muset skočit výš.
No dobře, strýčku Míšo, –
Řekl Borov. -Tak pojďme,
Ale nezapomeň na jámu.“

Došli tedy do jámy.
Kanec vyskočil přímo z místa:
Nějak se ve vzduchu zmenšil
A ocitl se v dubovém háji.

Ale medvěd nepřeskočil,
I když se prohnul v zádech.
Tak se tam dostal tvrdohlavý Medvěd
Jako Vlk ve velké díře.

Borov tu bude brzy
Snědl jsem dosyta žaludů
A na jiné cestě
Odklusal ke svému domu.

Právě když svítal nový den,
Kanec se chystal jít do lesa.
Staré písně jsou vždy hluché
A břicho si nepamatuje dobře.

A když s okrajem borového lesa
Brzy Borov dohonil,
Pak se najednou objevil Zajíc,
Podíval se úkosem a byl zmatený:

V hlubinách lesa a teď
Kanec je velmi vzácné zvíře.
Králíček vypadal úkosem
A jemu s touto otázkou:

„Kam máš namířeno, Borove?
Jen mi řekni, neurážej se.
Jak ses objevil v lese?
Nebo jste se možná ztratili?

— „Jdu k dubovému háji
Přes díry a příkopy.
Ale se mnou na cestě
Nedoporučuji jít.

Na cestě je díra.
Řeknu ti to přímo, Hare:
Můžeš přeskočit díru,
Pokud příliš prohnete záda.

No to nepřeskočíš.
Zemřeš v jámě, Zainko.
To je lepší, drahoušku.
“Neměl jsi jít se mnou.”

Byl to Kosoy, i když byl zbabělý,
Ale neméně vychloubačný.
– “Přeskočím, nejsem lhář.”
“Jsem nejlepší skokan v lese.”

“Tak pojďme,” odpověděl Borov,
Vidím, že zajíc má silnou povahu.
Běhání mi nevadí,
Chyť mě, Kosoyi.”

Běželi jsme tak do díry.
Kanec vyskočil přímo z místa:
Nějak se ve vzduchu zmenšil
A ocitl se v dubovém háji.

Zajíc běžel za ním,
Ale v jámě jsem dostal strach.
Vyskočil hodně vysoko,
Ale bohužel ne daleko.

A malý zajíc spadl do díry.
Borov, po dokončení programu
Pro extrakci žaludů,
Co nejrychleji jsem spěchal domů.

Právě když svítal nový den,
Kanec se chystal jít do lesa.
Staré písně jsou vždy hluché
A břicho si nepamatuje dobře.

Tady už jsme na kraji borového lesa
Brzy Borov dohonil,
Jak liška běží k nám,
Když mluvíme o takových projevech:

„Kam máš namířeno, Borove?
Jen mi řekni, neurážej se.
Jsem laskavý, neznám zlo,
“Zvu tě, abys mě navštívil.”

— „Jdu k dubovému háji
Přes díry a příkopy.
Nejsou žádné zvláštní záležitosti. Bůh ví.
“Chci sníst nějaké žaludy.”

– “Tak mě vezmi s sebou.
Řeknu vám své tajemství:
Žaludy mám moc ráda.
Dokonce to vidím uprostřed noci:

Jako bych je jedl ve snu –
Tak jsou mi milí.
Lepší než pamlsek, já vím,
Ne. vždycky o nich sním.“

– „Vzal bych to. Ale je tam díra
Po této silnici rovně.
Bez ohledu na to, jak otočíš ocasem,
Není možné díru obejít.

Přeskočím díru,
Pokud se příliš prohnu v zádech.
Zdá se, že je čas přeskočit
Ty, Fox, to nemůžeš udělat.”

– “O čem to mluvíš, Borove, buď v klidu,
viděl jsem horší.
“Přeskočím tuhle díru,”
říká Liška tvrdohlavě.

“Tak pojďme,” odpověděl Borov,
Den se blíží k poledni.
Je před námi ještě dlouhá cesta,
“A v cestě je díra.”

Došli tedy do jámy.
Kanec vyskočil přímo z místa:
Nějak se ve vzduchu zmenšil
A ocitl se v dubovém háji.

A Liška načechrala svůj ocas,
Musela se skokem spěchat.
A Liška okamžitě zasáhla cíl,
Stejně jako ostatní zvířata do jámy.

Borov tu bude brzy
Snědl jsem dosyta žaludů
A na jiné cestě
Šel domů.

Mezitím v té díře
Zvířata začala sama přemýšlet:
co bychom měli dělat? co by měli dělat?
Jak může člověk ukojit svůj hlad?

Vlk zaútočil na zajíce,
Ale Fox varoval:
“Nespěchej, zubatý vlku,
Každé podnikání vyžaduje rozum.

Nemůžeš zůstat dlouho sytý, když jsi zajíc,
A zničíš sebe i nás.
Nespěchej do hříšných skutků.
Budeme česat lepší vlnu.

Podívej, medvěd kulhal –
Je mu horko sedět tady:
Medvědův kožich je tak bujný,
Podle všeho jsou v něm dvě kostky vlny.
A z vlny tedy
“Umíme vyrobit lano.”

Všichni škrábou medvědí kožich
Začali. A Míša sprostě
Tře se obrovskou tlapou –
Vlna padá v chomáčích na podlahu.

Tak tvrdě česali vlnu,
Že byli všichni čtyři unavení.
Sesbírali jsme všechno do posledního cáru,
Do posledního vlasu.
A pak zkroutili nit,
Abyste později mohli zkroutit lano.

Zkroutili silné lano,
Když prokázal svou obratnost,
Ale na zázraky nevěří.
Pak Liška řekla:

“Není správné, aby Míša plešatěla.”
Na kůži ale vyrostou chloupky.
Ty, Míšo, odpusť mi –
Nejprve musíme zachránit životy.

Jak se zachránit – vím jen já
A proto věřím:
Musíš nastražit uši,
Aby mě lépe poslouchal.
Nemám čas to opakovat.
A rozkazy se musí plnit. “.

Šikovně smetla Zajíce
Tady Liška s koncem provazu,
Položí záda na linku
A Kosom navrhuje:

“Vylez mi na záda.
Sám skočím na Vlka,
A pak, abych byl vyšší,
“Musíme se Medvědovi postavit.”

Vlk na to říká:
“Vidím smysl v liščím plánu.”
Medvěd zaburácel:
“Měli bychom hlídat Zajíce.”

A Liška odpověděla: „V jámě
Smrk se širokými kořeny…
Tam má Zajíc jen jednu cestu –
Kmen toho smrku je pohlcen

S naším silným lanem.
No, jinak. “, – darebák
Ukázal co a jak,
A přidala to takhle,

„Stáhneme to zpátky
A pak toho nebudeme litovat.”
“Dobře,” řekl medvěd,
Kdo vyleze jako poslední?

Liška při pohledu dolů říká:
„Předpokládám, že bez vyjednávání,
sleduji zajíce.
“Koneckonců to byl můj nápad.”

– “Ano, kmotro, jsi velmi mazaná.
Nic neprorokuji,
Ale mám talent na podnikání, –
Odpoví Šedý vlk.

— Dojde k nějakému podvodu?
Nebo háček v plánu?
Poznej kmotra, hustý les
Neodpustí tvé zázraky…

A pokud si vyberete
Abych nikoho nepotěšil,
Ať nám vládne osud.
Zařídí si věci po svém.“

– “Ano, mluví pravdu,”
Medvěd stále opakuje po Vlkovi.
– Jsou tam nějaké uschlé jehličí.
V naší díře z toho stromu.

Musíš vzít jehlu,
Zvyšte zároveň…
Čí jehla je delší?
“Tahle vyjde rychleji.”

To je to, co udělali. A ukázalo se, že.
Míša leze jako první,
Pak vlk, pak liška.
Los dělá zázraky.

Už nečekali,
Rychle se postavili na sebe.
Liška najednou zakřičela,
A medvěd zařval.

Tak se malý zajíc vyděsil,
Co se zvedlo nad jámou
Ve svém zuřivém skoku…
A daleko od jámy

Sedl si na zem a spěchal ke smrku,
Točí kolem kolotoče,
Omotal jsem lano kolem kmene,
Jak uchopit kůl.

Po laně blíže k okraji
Míša se vytáhl do díry.
Jakmile jsem se ocitl na okraji,
Pak se chytil kořenů.

Pak vylezl a nahlas si povzdechl:
Medvědí duch byl přeložen,
Začal Graye tahat.
Sám vlk se snažil ze všech sil,

Pro Vlka to ale nebylo snadné
Držet se lana –
Vlk není kočka, není medvěd:
Nelze vylézt vysoko.

Jakmile vlk vyšel z jámy,
Začal Míšovi šeptat do ucha:
“Hodně jsi zhubla, Míšo.”
Dýcháte těžce a nerovnoměrně.

Před přetažením Lišky,
Zde je to, co vám řeknu:
Míšo, musíme jíst,
Vrátit medvědí srst.

Se zajícem si snadno poradíme.
Nechte toho malého darebáka zatím sedět.
Takže snížíme náš hlad.
A trochu necháme Lise na zub.”

A Liška nespala.
Slyšel jsem to v jámě,
Ale vůbec mě nepřekvapilo,
Právě jsem se pořádně naštval.

Ach můj bože. lesní zvyky.
Všechno je popletené. Ano, máte pravdu:
Kde je les, tam je hluboká vzdálenost –
Síla s mazaností je morálka.

Tady, když větve ze smrku
Křupali pod medvědem,
Liška už nehrála
A pustila provaz.

Zajíc se najednou cítil volný –
Lano by už nevydrželo,
Netáhl jsem ho do jámy,
A leželo to pod nohama.

Vlk k němu přišel a zajíc utekl.
Vlk dlouho nepřišel k rozumu,
A když jsem si uvědomil, že se to děje.
Běžel tak rychle, jak jen mohl.

Následují medvěda. Chytají.
A lano odletí pryč,
Prostě jim to nejde.
Pak do sebe narazili hlavami – bum…

Byli jsme otrhaní a poškrábaní spolu,
Ještě vyrazili za Zajícem.
Možná ještě běží,
Zapomněl jsem cestu zpět.

Stává se to: všude kolem je zlo,
Není šance. Možná budu mít štěstí!
Je špatné, když to vzdáme.
Nyní se vraťme k Lise.

Ten Fox, stejně jako předtím, je v jámě
Všechno sleduje oblohu,
Přejíždí očima po větvích.
Najednou tam někoho najde.

vysoko nad tvou hlavou,
Nad hustými jeřáby
Drozd letí neúnavně,
Jako by něco sbíral.

– “Co tam děláš, Drozde?”
— Liška klade otázku.
– Proč pořád létáš?
Nosíte větve a klacky?

– “To je všechno pro hnízdo, Fox.”
Není žádné tajemství.
V lůně sametových větví
Budu vychovávat děti pro sebe.”

A liška k drozdovi z jámy:
“Chápu tvé plány.
Nakrm mě rychle,
Jinak sním tvé děti.”

Drozd je smutný: takový
Nečekaný smutek.
Drozd touží: „Co máme dělat?
Jak mohu nakrmit Lišku?

Odletěl do vesnice. A brzy
Na plotě vidí džbán.
Vzal jsem to s sebou na louku
Tento džbán, kde je pastýř

Pasoucí se tučné krávy.
Přišel k němu drozd. – “Dědo, buď zdravý!”
Zpíval píseň pro pastýře,
A nalil mléko.

Aniž by spadla ani kapka rosy,
Mléko bylo dodáváno ve džbánu.
Předal džbán Lise,
Sám se posadil na strom.

Liška se napila a snědla dosyta,
Vyhřívaný letním sluncem.
Liška byla načechraná
Ocas je téměř jako u Firebirdu.

Její pohled bloudil
A znovu Drozdovi s výčitkou:
“Nakrmil jsi mě?”
— “Nakrmil jsem ho.”
-“Dal jsi mi něco k pití?”
– “Dal jsem mu napít.”
– “Teď to vytáhněte z díry –
Moje rány se také zahojí.
Nezapomenu na laskavost,
“Nebudu jíst tvoje kuřátka.”

Drozd začal truchlit,
Drozdovi začalo být smutno.
Ale to nepomůže smutku,
Jen narušíte svou duši.

Jako vyděšené kavky
Točí se v lesním vzduchu,
Tyčinky letěly do jámy
Ležící u nohou Lišky.

Drozd smetl tolik klacků,
Jediné, co Foxovi zbylo, bylo,
Jak vylézt po schodech
A najít se svobodný.

Tady by měl Fox odejít do důchodu,
Nebuď drzý, jak se říká.
Ale kdo je hajzl, je primitivní,
A je nechutné s ním mluvit.

Tady je liška, její pohled putuje,
Říká Drozdovi vyčítavě:
“Nakrmil jsi mě?”
— “Nakrmil jsem ho.”
-“Dal jsi mi něco k pití?”
– “Dal jsem mu napít.”
– “Dokonce mě vytáhl z díry!”
Nejste drozd – jste skutečný čaroděj.
Teď mě rozesměj –
Srdečně se zasměju.

A ty mě nerozesměješ,
Zničíte svá mláďata.
To se pak pořádně rozzuřím
A sežeru tvá kuřátka, Drozdu.”

Drozd začal truchlit,
Aby ronil slzy a byl smutný.
Ale slzy nepomohou,
Jen narušíte svou duši.

I ve smutku je kapka medu.
Jako by si něco pamatoval:
– “Rozeměju tě, Foxi,
Jen je škoda, že nejsi pták,

A neměl bys létat.
Ale budeš moct běžet za mnou.
Zastavte se méně často,
A já tě budu bavit.”

Odletěl a Liška
Snaží se dohnat drozda,
Jako by se držel nitě,
Nechce se pustit.

Drozd šel do vesnice. Liška vstala
Okraje jsou unavené.
Díval jsem se na okenice, střechy.
Přistoupila ještě blíž.

Drozd seděl na bráně,
Něco vidět na dvoře.
Kývl křídlem na Lišku:
Jako, nevidíte za roh.

Liška se přikradla jako zloděj.
Nepochopí, co je za plotem.
Zdá se, že Drozd ví,
To ji láká k bráně.

Nalákán. Vykřikne unaveně:
„Babi, babičko, dej mi sádlo!
Babičko, dej Lišce trochu sádla –
“Nic na světě jí nestačí!”

Liška si myslí: „Cože
Je toto sádlo zdarma?
Možná bych si měl lehnout na břicho?
“Podívej se do brány?”

Jsou tady dvorní psi,
Vždy hladový po boji,
Slyšeli jsme o Lišce,
Proběhli branami.

A smečka chrtů šlapala
Nenasytná liška,
V kom to víření, drcení…
Kde je pravda a kde fikce?

Nevím. Ale pro mě
Pohádky jsou dvojnásob příjemné –
Ty, kterým nerozumíš
Špatný konec nebo dobrý konec.
listopadu 1995

© Copyright: Gennady Vlasov, 2016
Osvědčení o zveřejnění č. 116042206719

Přestože se drozd ukázal být plachý,
Ale ani tady neztratil klid,
Liška se stále směje
A už je to jedno.
Dobrá pohádka, jak se říká, každý si nechal tu svou!
Všechno nejlepší!