Potížisté | Publikace (15. října 2006) | Po celém světě
– Víš, kdo křičí tak pronikavě?
– No, kdo by neznal Khoja Nasreddina!
– Děláš si srandu? Páv!
– Páv? Ale tohle je jeden z nejkrásnějších ptáků na světě! A její hlas by měl být vhodný.
– Ano? Pak poslouchejte.
Nedaleko Los Angeles se nachází městečko Rolling Hills. Krásné město. Prestižní místo pobytu. Pravda, luxusní chaty ztracené mezi jezdeckými uličkami a stájemi zde stojí několik milionů dolarů. Ale mnoho majitelů solidního bankovního účtu, kteří viděli krásy místní přírody, prostě sní o tom, že zde budou bydlet a užívat si klidu a pohody. To je přesně to, čeho nedosáhnou: buď krásu, nebo ticho. A pokud je pro nováčka důležitější to druhé, tak to dostal.
Б Ošklivé scény, nebo spíše koncerty, inscenují místní divocí pávi. Promiňte, říkáte, ale pávi se vyskytují pouze v Indii, na ostrovech Srí Lanka a Jáva, v Barmě a na některých dalších místech. Ale ne. Žije zde i hejno divokých pávů o velikosti asi 150 hlav. Na jeho vzhledu samozřejmě sehrál roli člověk. Je rozumný.
V roce 1924 bylo do Rolling Hills přivezeno šest pávů obecných, kterým se tato oblast také zalíbila a začali „plodit a množit se“. Ale v té době byly zdejší pozemky téměř neobydlené. A dnes. Místní příznivci těchto ptáků o nich však mluví s posvátnou bázní, skoro jako Indiáni, pro které je páv skutečně posvátným ptákem. Milovníci pávů tvrdí, že právě oni přitahují pozornost všech na městečko. Ale je tomu skutečně tak?
Pronikavý křik pávů, který je často slyšet v noci, doslova vyhazuje pokojně spící lidi z postelí. Ve skupinách po pěti až deseti jedincích se pávi potulují po rybnících, domech a stájích a hltají potravu připravenou pro koně. A k hrůze milovníků květin se pávům zalíbilo mnoho rostlin natolik, že se jimi začali živit a způsobili škody téměř ve všech zahradách města. Jednoho dne ale trpělivost obyvatel skončila a vypukla první „paví válka“. Slušní měšťané se rozdělili na dva tábory: milovníci spánku (rozuměj odpůrci pávů) a nespavci (tedy jejich příznivci), kteří rádi sledují neposedné fešáky. Soused se obrátil na souseda. Pravda, k použití zbraní nedošlo.
Městská rada byla nucena urychleně zřídit zvláštní „podvýbor Peacock“. Hlasování mezi obyvateli na pokyn otců města ukázalo, že 95 procent občanů bylo pro ponechání ptáků na pokoji, ale většina stále podporovala zavedení určité kontroly nad pávy. Pět procent dotázaných bylo ale ve svém rozhodnutí kategorických: zničit potížisty!
Richard Gill, ředitel úřadu pro komunitní služby Rolling Hills, strávil spoustu času snahou dostat se z této situace se ctí. Dokonce zorganizoval speciální vojenský oddíl, jehož úkolem bylo celou noc chránit město před neklidným ptactvem. “Pokud 30 pávů usedne na strom poblíž okna vaší ložnice, zaručeně utrpíte nervový šok,” řekl Gill. Příznivci pávů se však sarkasticky ptali svých odpůrců: „Proč jste sem přišli žít? Koneckonců, tito ptáci se tu objevili jako první!“
Konflikt se protahoval. Jednoho dne se však Richard Gill dozvěděl o existenci zpravodaje The Wonderful World of Peacocks a jeho vydavatelů Dennise Fetta a jeho manželky Debry Buckové. Telefonicky je kontaktoval a zjistil, že manželé prostě rádi pomohli vyřešit problém, který se ve městě náhle objevil. Dennis a Debra vlastnili největší paví farmu ve Spojených státech.
A u nich to všechno začalo. z nehody. Před třinácti lety zemřelo Debře milované prase na úder blesku. Aby svou ženu nějak utěšil, koupil jí Dennis páva. Pak další a další. Postupně se hromadily zkušenosti s péčí o ptáky. Na pozemku o rozloze čtyř akrů v Mindenu v Iowě byla založena farma, která nyní chová a prodává dospělé pávy i kuřata. Lepší poradce při řešení pávího konfliktu jsme si nemohli přát!
Fett na programu pracoval pět dní. Následovala jeho zpráva na magistrátu, kterou si přišly poslechnout i děti, a v sále rozvinul heslo: „Neničte naše přátele! Tím, že šel od dveří ke dveřím, dokázal Fett přesvědčit obyvatele Rolling Hills, že pávi změní své chování, pokud k nim lidé změní svůj postoj. “Promiňte,” ozval se jeden skeptik, “jak se k nim mohu klidně chovat, když celou noc křičí na mou střechu?” „A snažíte se z něj odstranit shnilé šindele, které přitahují ptáky na střechu. Koneckonců je pod nimi spousta chutného hmyzu,“ odpověděl Fett. Užitečnou radu dostal i majitel hromady kompostu (směs domácího odpadu se zeminou nebo rašelinou), nasycené červy atraktivními pro pávy: „A hromadu přikryjete fólií.“
Návod, jak se mají lidé chovat k pávům, se vešel na čtyři stránky. Fett v něm dal spoustu užitečných rad: například naznačil, které rostliny pávi měli nejraději (ukázalo se, že mají opravdu rádi petúnie) a které naopak nemají rádi (azalky, břečťan). Poukázal také na to, že mnoho lidí prostě musí být k ptákům tolerantnější. Ostatně měšťany moc netrápí třískání dveří aut ve dvě ráno nebo hluk proudových letadel přelétajících nad Rolling Hills v kteroukoli denní dobu (nedaleko města je letiště). Psi totiž v noci štěkají. Ale z nějakého důvodu pouze výkřiky pávů způsobují podráždění. “Buď trpělivý,” naléhal Fett. “A pro mnoho lidí, kteří jsou proti pávům, není důvod žít v Rolling Hills.” Jen tak.
Fett také doporučil stavět domy hlouběji v lese, aby odvrátil pozornost pávů od jejich domovů. Vysvětlil, že tím, že na své farmě udělal přesně tohle, vycvičil své mazlíčky – a Fett jich měl stovky –, aby v noci poslušně chodili do jejich kotců. “Není těžké vycvičit ptáky, aby to udělali,” řekl. Podle odborníka si za konflikt mezi člověkem a ptákem může z velké části sám muž. Ano, pávi se tu objevili už dávno, ale bylo nutné je chovat?
„Než si pořídíte exotické zvíře, které v této oblasti není původní, měli byste si dobře rozmyslet, jaké to bude mít důsledky,“ říká Douglas Inkley, mluvčí National Conservation Federation. “Můžeme uvést mnoho příkladů, jak zvířata přivezená lidmi zničila řadu místních zástupců flóry a fauny, kteří nevydrželi konkurenci s cizími lidmi a zemřeli.” Kampaň uskutečněná v polovině 19. století v Brooklynu (New York City) s cílem masově vypouštět vrabce, aby zabíjeli housenky na stromech, vedla k tomu, že v soutěži o potravu nahradilo místní druh, modráska východního, hejno milionů z nich. . A jen stovka špačků vypuštěných v polovině tohoto století v národním parku New York bojovala o hnízdiště a několik dalších místních druhů odtud přežilo.
Ale vraťme se k pávům. Jednou zadarmo v malých městech, nemohou existovat samy o sobě a vždy budou do určité míry záviset na lidech, zvláště v oblastech s chladnými zimami. Jejich populace proto nikdy nebude stoprocentně divoká.
Ve věku dvou let a více začínají samcům na podzim růst charakteristická zadní peří zdobená duhovými „očima“. Ano, jejich krásné takzvané ocasy ve skutečnosti nejsou ocasy. V únoru už jsou pávi ve formě a každý den dokážou držet „ocásek“ otevřený celé hodiny a dokonce před samicemi hlasitě chrastit peřím. Ale tady je to, co je zvláštní: někdy pánové uspořádají kontrolu svého oblečení před jinými předměty. A tak jednoho dne Fett pozoroval flirt, který před ním zahájil páv. požární hydrant. A jeden ze samců v zoo v San Diegu (Los Angeles) strávil spoustu času předváděním svého vlaku před keřem zastřiženým do tvaru plameňáka.
Při námluvách samců se samicemi tyto předstírají, že si nápadníků vůbec nevšímají, a soustředí se na to, aby něco klovaly ze země. Dobře oblečený páv dlouze třese před páví volným peřím a najednou se k ní otočí. Jak bych to řekl slušněji? zadní. To se paní nelíbí. Chce vidět lesk „ocasu“ a běží vepředu. Páv, praskající peří, se opět otočí zády k pávovi. Takto to pokračuje mnohokrát, dokud páv, zasažen krásou gentlemana, nespadne k zemi. Jedná se o jakýsi souhlas k uzavření legálního manželství s ním. No a rodina se konala. Nyní můžete ozdoby odložit. Nádherná peříčka začínají vypadávat. V září a říjnu už většina samců vypadá hrozně. S příchodem zimy ale opět začíná koloběh předvádění outfitů. A nelíbí se to jen pávům. Po mnoho staletí pohled na volný „ocas“ páva lidi těší.
Pávi žili v zahradách Babylonu před čtyřmi tisíci lety. Byli vyšlechtěni, aby potěšili oči egyptských faraonů, králů Lydie a dalších panovníků starověké Asie. Pávi přivezli do Evropy jako válečnou trofej vojáci Alexandra Velikého. Ve starém Římě byli obdivováni. Jednoho dne se ale někdo rozhodl ty krásy vyzkoušet a ochutnat. Líbilo se mi to. Takto se majestátní pták dostal na stůl nejprve vznešených osob a později jednoduše bohatých lidí. Už bylo potřeba hodně ptáků a začali je chovat. Na konci 2. století bylo v Římě již více pávů než křepelek. Pozornost jim na hostinách věnovala i středověká Evropa. Je znám případ, kdy bylo na jednu hostinu poraženo několik stovek pávů. Stoly bohatých lidí byly vždy plné různých her. Bylo možné ochutnat labutě, slaví jazyky, kosy, volavky. Ale už v 15. století se z Nového světa začaly vozit lahodnější krůty a pávi mizeli ze stolu. Zdá se, že nebezpečí sežrání pro krásného ptáka pominulo.
Dnes je však již ohrožený páv modrokřídlý, který žije v Thajsku. Důvodem je podle odborníků ničení lesů, tedy jejich přirozeného prostředí. Ale populace v Indii a na Srí Lance jsou stále stabilní.
Jak se tedy daří modrým pávům v Rolling Hills? Fettově návštěvě tohoto města v roce 1992 předcházelo sucho a poté nastaly vydatné deště, které nárůst počtu ptáků poněkud zpomalily. Měšťané provedli první sčítání pávů. Po poslechu Fettových rad se cítí zodpovědní za budoucnost ptáků a snaží se změnit svůj postoj k nim. Obyvatelé Rolling Hills začali ze svých dvorů odklízet hromady kompostu, odstraňovat žrádlo pro koně, kočky a psy z pavích očí a uklízet šindele na dvorních budovách. A přesto nadšení veřejnosti pro jejich ochranu není tak vysoké, jak by si milovníci ptactva přáli. Ředitel komunitních služeb Richard Gill však nadále doufá v uspokojivý výsledek poněkud vleklého konfliktu mezi příznivci a odpůrci pávů v Rolling Hills. Navíc se domnívá, že „paví válka“ dokonce vytvořila určitou popularitu města. A zvýšená pozornost zvyšuje příliv návštěvníků a návštěvníků přibývá. Cítíte, kam to vede?
Na základě materiálů z časopisu „National Wildlife“ připraveného E. Soldatkinem