Jaký je rozdíl mezi bolševiky a komunisty: IMHOclub – Území zvláštních názorů

Pokud podřídíme svou vůli Bohu, staneme se podobnými andělům. Jaký je rozdíl mezi člověkem a anděly? A pokud je jediný rozdíl od andělů to, že máme vlastní vůli, proč ji na onom světě potřebujeme? Pravděpodobně pro lidi, kteří hluboce studují Tóru, zní moje otázka hloupě, ale z nějakého důvodu mě nenechává na pokoji. Prosím o odpověď! Předem děkuji! Ljudmila

Odpovědi rabína Mendela Agranoviče

Vaše otázka mi vůbec nepřipadá hloupá. Navíc je to jedna ze základních, ne-li ta nejzásadnější.

Takže Rambam v páté kapitole Zákonů tešuva (pokání) formuluje, jak sám píše, velký princip, pilíř Tóry a přikázání (zákon 3): „Právo je ve vašich rukou: cokoli si člověk přeje z činů, které jsou pro člověka možné, to může dělat – dobré i zlé. A proto se v Tóře říká: „Kdo by dal, aby jeho srdce bylo takové, jaké je nyní…“ (Devarim 5, 25). To znamená, že Všemohoucí lidi nenutí a neurčuje, co budou dělat – dobré či zlé, jejich srdce je jim dáno.“ Vidíme tedy, že sám Všemohoucí v dialogu s Mojžíšem dosvědčuje, že každému člověku ponechal svobodu volby. Rambam zde poukazuje na okamžik, kdy Židé požádali Mojžíše, aby komunikoval přímo se samotným Všemohoucím, protože se báli smrti. Mojžíšovi se to nelíbilo, ale Všemohoucí naopak pronesl slova citovaná Rambamem: kdo by dal, tedy kdo by mohl zaručit, že takový stav úzkosti, strachu, v jakém se Židé nacházeli v okamžiku darování Tóry, s nimi zůstane navždy. To znamená, že sám Všemohoucí dosvědčuje, že ani On nepovažuje za správné ovlivňovat jejich „srdce“.

V zákoně první kapitoly Rambam začíná takto: „Každému člověku je dáno právo: pokud chce, může se přiklonit k dobru a být spravedlivý, je to v jeho rukou. Pokud se chce přiklonit ke zlu, je to také v jeho rukou. A toto je psáno v Tóře: člověk bude ten, kdo zná dobro a zlo (Bereišit 1:3). To znamená, že toto je jediný druh tvora na světě a v této oblasti není žádný jiný podobný druh, který ve svém vlastním vědomí a myšlení zná dobro a zlo a dělá, co chce. A nikdo nemůže bránit jeho volbě.“

Zákon číslo 2 říká: „Vyvraťme názor, který mnoho nevědomců přijímá, že Všemohoucí od narození určuje, zda bude člověk spravedlivý, nebo zlý. To není pravda. Každý člověk může být spravedlivý jako Mojžíš a zlý jako Jarovam.“

A dále, ve 4. kapitole Zákona, Rambam klade otázku: „Kdyby byl člověk nucen učinit určitou volbu, jaký by byl smysl Tóry a přikázání? Proč odměňovat spravedlivé a trestat bezbožné?“ Zde Rambam zaujímá jednoznačný postoj: pro žádného člověka neexistují žádná omezení svobody volby.

V jakém smyslu přesně není lidská svoboda omezena?

1. Talmud v traktátu Nida nám odhaluje: před početím dítěte anděl oznamuje, zda bude moudré nebo hloupé, silné nebo slabé atd. To znamená, že se počáteční data mění jednotlivce od jednotlivce.

2. I bez talmudských zdrojů je zřejmé, že míra svobody volby dítěte narozeného do dysfunkční rodiny se značně liší od míry svobody volby dítěte narozeného do spravedlivé rodiny. Každý jedinec však má svobodu zvolit si, zda se vydá k dobru nebo zlu.

Přesně v tom se anděl liší od člověka. Jak tvrdíte (naprosto správně), andělé nemají svobodu volby. Jsou stvořeni pro konkrétní účel a funkci a existují tak dlouho, jak je potřeba k jejímu naplnění. Není možné, aby nenaplnili vůli Stvořitele.

Člověk má takovou příležitost. Jak vysvětluje rabín Moše Chajim Luzzatto ve své knize Cesta Stvořitele, Všemohoucí záměrně stvořil člověka se dvěma aspiracemi – po hmotném těle a po racionální duši – a dal mu možnost vybrat si jednu z nich.

Pro člověka byla vytvořena zástěna jeho vlastních tužeb, aspirací a pokušení. Andělé jsou o to všechno zbaveni. Nejvyšší úrovní služby Všemohoucímu, které může člověk dosáhnout, je tedy uvědomění si na úrovni pocitu, že svoboda volby je pouze iluzí tohoto světa a že se musíme skutečně chovat k vůli Stvořitele, jako bychom byli andělé. To znamená, že naším cílem je odmítnout možnost nenaplnit vůli Všemohoucího, jinými slovy stát se podobnými andělům.

Proč nám byla dána tato svoboda? Tentýž rabín Moše Chajim Luzzatto to formuluje: člověk byl stvořen proto, aby se přiblížil k Všemohoucímu. Toho je dosaženo pouze prací. Pak je to získání. Pak se to stává jeho úrovní. A bez svobody volby by takové získání bylo nemožné. Právě z tohoto důvodu nám ji Všemohoucí dal.

S pozdravem, Mendel Agranovič

Znovu jsem žádán, abych hovořil o rozdílu mezi bolševiky a komunisty, které jsem tak podmíněně rozdělil, když jsem se snažil vysvětlit divoký masakr, který se v SSSR odehrál ve třicátých letech dvacátého století.

Tato nevyhlášená občanská válka, během níž počet zabitých, zraněných a represovaných dosáhl milionů, je živým vyjádřením antagonistických rozporů, které nelze v žádném případě připsat sporu mezi členy strany.

Stalinův tým ve skutečnosti rozhodně nebyl komunisté (v akademickém slova smyslu). Na to ostatně neustále upozorňovala „leninská garda“, tedy profesionální revolucionáři, kteří po celá desetiletí bojovali za komunismus v Rusku ze Švýcarska a Německa.

Existuje tolik článků a knih obviňujících Stalina z pošlapávání samotných základů komunistické ideologie, že si jich mohou nevšimnout jen lidé s mimořádně dobrým, selektivním zrakem.

Ve své knize Zrazená revoluce, napsané v roce 1937, Trockij uvedl četné příklady Stalinovy „zrady“ revoluční věci ve prospěch „velkoruského šovinismu“. Apologeta světové revoluce například nemohla Stalinovi odpustit, že školní děti byly nyní vychovávány v duchu úcty k Suvorovově armádě, kterou Trockij nazýval „armádou feudálních otroků“.

Trockij viděl projevy „národního konzervatismu“ v opatřeních, která Stalin přijal k posílení rodiny, jež pro „revolucionáře“ zůstávala „archaickou, zatuchlou a shnilou institucí“ (http://www.duel.ru/publish/emelyanov/emelian.html).

A lze je pochopit – před jejich očima probíhalo odmítnutí Hlavního cíle bolševismu – světové revoluce a zničení státu jako takového, s výstavbou ekonomiky, v níž by dokonale koexistovalo státní a soukromé (artelové a družstevní) vlastnictví výrobních prostředků, a to až k obnovení i vnějších atributů „zatracené autokracie“ – zlatých nárameníků na ramenou důstojníků a řádů se jmény carských velitelů. Mimochodem, Ústava z roku 1936.

Vrcholem této politiky na přelomu let 1936-1937 mělo být plné nabytí účinnosti nové Ústavy SSSR z roku 1936, proti níž se extrémně ostře postavili prakticky všichni zástupci tzv. leninské gardy. Říct však, že byli „extrémně ostře proti“, znamená téměř nic neříct. Vznesli proti němu nejstrašnější politická obvinění ve svém kruhu – horší než celý článek 58 se všemi jeho odstavci.

„Leninské gardy“ ho obvinily z opuštění marxismu a leninismu. Byl vystaven masivní kritice zleva. Věřili, že Stalin spěchal s oznámením likvidace antagonistických tříd v SSSR. Navíc byli přesvědčeni, že jeho verze Ústavy otevírá cestu k restauraci buržoazního systému! (http://www.litmir.co/br/?b=104747&p=33)

Lze donekonečna citovat ohnivé revolucionáře, kteří rozdrtili Stalinův „termidor“ na kousky a vejpůl, což obrátilo SSSR zcela jiným směrem, než jakým ho směřovali bolševici-leninisté. Jejich odmítnutí uznat stalinskou éru jako bolševickou a komunistickou je veřejným tajemstvím, které se moderní bolševici, kteří sní o tom, že si vezmou a rozdělí svět revolučním způsobem, ale kategoricky pro to nechtějí pracovat, snaží ze všech sil skrýt.

Bůh s nimi. Švonderové a Šarikovové jsou přítomni v jakékoli civilizaci a používají jakoukoli ideologii k osobnímu sebepotvrzení, protože v jakékoli jiné – profesní činnosti nemají sebemenší příležitost se prosadit. Nemluvíme teď o nich – ale o čistě podmíněné klasifikaci antagonistických stran, která skončila zničením jedné z konfliktních stran:

Takže stručně řečeno, rozdíly mezi bolševiky a komunisty (v autorově klasifikaci)

bolševici — tohle je Trockij, Kominterna, světová revoluce a líbání s fašisty (viz „Spojenka Hitlera a Trockého“, Zlověstný trojúhelník, Radkův projev na rozšířeném zasedání Kominterny v roce 1923 a další podobné materiály, kterých je ve veřejné doméně nespočet).

Komunisté — to je Stalin, hospodářské rady, budování socialismu v jednom státě (který se ukázal být státním kapitalismem) a válka s národními socialisty, kterou známe jako Velkou vlasteneckou válku.

Na stejné téma: