Typy a styly komunikace – online prezentace

Každý člověk spontánně nebo vědomě používá svůj vlastní systém psychologických technik a metod činnosti, aby se efektivněji přizpůsobil stávajícím podmínkám. Tento člověk tedy kompenzuje ty osobnostní rysy, které narušují jeho úspěch.

Komunikační styl – jedná se o individuální stabilní formu lidského komunikativního chování, která se projevuje v jakýchkoli podmínkách interakce – v obchodních a osobních vztazích, ve vedení, výchovných rozhovorech s dětmi, ve způsobech přijímání a provádění rozhodnutí, ve vybraných metodách psychologického působení na lidi , v metodách řešení mezilidských a obchodních konfliktů.

Lze poznamenat, že vytvořený stabilní individuální komunikační styl vypovídá o úrovni komunikačních dovedností konkrétního člověka. Není žádným tajemstvím, že styl komunikace člověka je ovlivněn zejména jeho profesními aktivitami, které vyžadují intenzivní a všestrannou komunikaci. Lze tedy hovořit o unikátně organizovaném a odborně typickém stylu komunikace mezi učitelem, lékařem, ředitelem, školitelem, vyšetřovatelem atp.

Komunikační styl – jde o jednotlivé typologické znaky interakce mezi lidmi.

Komunikační styl má vnější

(expresivní) charakteristiky definovány

citově-volní zbarvení. Všechny tyto

projevy jsou určeny temperamentem,

psychofyziologické a osobní

vlastnosti člověka, jakož i arzenál verbálních a neverbálních prostředků, které používá.

Obsahová charakteristika komunikačního stylu:

dominantní motivace jedince (potřeba komunikace a přijetí, emoční podpora, sebepotvrzení);

zvláštní schopnosti empatie a porozumění lidem (jemnost, dobrá vůle, tolerance či tvrdost, racionalismus, egocentrismus, přisuzování nedostatků, předsudky);

míra sebeúcty (vnucování vlastního názoru, obsedantní a veřejné sebeospravedlňování nebo přirozenost a spontánnost, přiznání si svých chyb a nedostatků či ambicí a obhajoba „cti uniformy“);

orientace osobnosti a v souvislosti s tím zvolený charakter působení na lidi (manipulativní, demokratické, partnerské styly).

Nejběžnější komunikační styly jsou:

imperativ (autoritativní) – styl, který vyžaduje bezpodmínečné, přísné podřízení, a proto se mu také říká tvrdý nebo manipulativní styl.

Člověk, který používá tento styl komunikace, kategorickou formou podřizuje druhé (ostatní) své moci, vyvíjí psychický nátlak, čímž se odcizuje ostatním. Vyznačuje se emocionálním chladem. Tento styl pomáhá dosáhnout cílů prostřednictvím napětí a pochybností o sobě.

demokratický styl poskytuje komunikantům aktivní pozici, tzn. staví je do kooperativního vztahu při řešení zadaných úkolů.

Ukázněné chování přitom nepůsobí jako cíl sám o sobě, ale jako prostředek k zajištění úspěšné práce. Vznikají tak pozice přátelského vzájemného porozumění, vyvolávající pozitivní emoce, sebevědomí skrze pochopení hodnoty spolupráce při společných aktivitách a poskytující radost z dosahování úspěchu. Objevuje se pocit „My“, pocit zapojení do společné věci. Přitom právě tento styl zdůrazňuje zvláštní důležitost osobní aktivity a poskytuje zkušenost samosprávy s motivem vytváření a udržování hodnotného prostředí – pracovního stavu celého týmu či skupiny. Rozvíjí se pocit odpovědnosti. Osoba, která používá tento styl komunikace, se vyznačuje vysokou profesionalitou a pozitivními morálními vlastnostmi.

liberálně-permisivní (antiautoritářský) styl – jedná se o neprofesionální styl, emocionálně nepřetěžuje komunikující lidi a neposkytuje pozitivní podmínky pro osobní rozvoj.

Ten či onen komunikační styl se nejzřetelněji objevuje v konfliktních situacích nebo v konfliktu.

Je zvykem rozlišovat pět hlavních stylů: únik, konfrontace, dodržování, spolupráce, kompromis. Pojďme se na ně podívat podrobněji.

únik (vyhýbání se, stažení se), je zpravidla charakterizováno individuálním jednáním a volí se tehdy, když jednotlivec nechce hájit svá práva, spolupracovat na řešení, zdržuje se vyjádření svého postoje a vyhýbá se sporu. Tento styl zahrnuje vyhýbání se odpovědnosti za rozhodnutí.

Tato forma chování umožňuje člověku dostat se z konfliktní interakce bez poškození jeho zájmů, ale konflikt samotný není vyřešen. Člověk se tak vyhýbá zodpovědnosti, neponoří se hluboko do problému a je jakoby ve stínu.

Konfrontace (konkurence) se vyznačuje aktivním bojem jednotlivce za své zájmy, nedostatkem spolupráce při hledání řešení a zaměřením se pouze na vlastní zájmy na úkor zájmů druhé strany. Jedinec využívá k dosažení svých cílů všechny prostředky, které má k dispozici: moc, nátlak, různé nátlakové prostředky, využívá závislosti ostatních účastníků na něm. Člověk tímto stylem vnímá situaci jako pro něj mimořádně významnou, jako věc vítězství či porážky, což předpokládá tvrdou pozici vůči protivníkům a nesmiřitelný antagonismus vůči ostatním stranám konfliktu v případě jejich odporu. Zvláštností tohoto stylu chování je, že oponenti jsou nuceni opustit své názory, používají se hrozby a tresty. V takové situaci také nedochází k řešení konfliktu.

Soulad (zařízení). S tímto stylem jsou akce jednotlivce zaměřeny na udržení a obnovení příznivých vztahů s protivníkem vyrovnáváním neshod na úkor svých vlastních zájmů. Je důležité si všimnout zájmu dané osoby o udržení dobrého vztahu s jinou osobou nebo skupinou. Ani konflikt není vyřešen.

Spolupráce znamená, že se jedinec aktivně podílí na hledání řešení, které by uspokojilo všechny účastníky interakce, ale zároveň nezapomíná na své vlastní zájmy. Tento styl předpokládá otevřenou výměnu názorů a zájem všech zúčastněných o vypracování společného řešení. To samozřejmě vyžaduje dlouhodobou práci a účast všech stran. Pokud mají oponenti čas a řešení problému má pro všechny podstatný význam, pak lze s tímto přístupem komplexně diskutovat o problému, vzniklých neshodách a vypracovat společné řešení při respektování zájmů všech zúčastněných. Styl spolupráce, který odstraňuje příčiny konfliktu, zcela realizuje jeho řešení

Kompromis nasměruje účastníky k hledání řešení prostřednictvím vzájemných ústupků, k vývoji meziřešení, které vyhovuje oběma stranám (tj. nikdo nevyhraje, ale ani neprohraje). Tento styl chování je použitelný za předpokladu, že protivníci mají stejnou moc, vzájemně se vylučující zájmy, nemají více času na nalezení lepšího řešení a spokojí se na určitou dobu s meziřešením. Kompromis přináší pouze částečné řešení konfliktní interakce, protože zůstává poměrně velká oblast vzájemných ústupků a příčiny nejsou zcela odstraněny.

komunikace
– složitý proces
interakce mezi lidmi,
spočívající ve výměně informací a
i ve vnímání a chápání
navzájem partneři; výměna informací s
používání jazyka nebo gest; proces
navazování a rozvíjení kontaktů mezi
vytvořené živé organismy
potřeby společných aktivit,
včetně výměny informací,
mající vzájemné vnímání a
pokusy o vzájemné ovlivňování.
Subjekty komunikace jsou živé bytosti
stvoření, lidé.

3. KOMPONENTY KOMUNIKACE:

zpráva
Konverzace
Zpráva
Úhel pohledu
Poklony
Zájmy

4. KOMUNIKAČNÍ PROSTŘEDKY.

Komunikační prostředky – způsoby
kódování, přenos, zpracování
a dešifrování informací, které
přenášených v procesu komunikace z
jedna bytost k druhé.
Informace mezi lidmi mohou
přenášeny přes orgány
pocity, řeč a další symboly
systémy, psaní, tech
nahrávací a skladovací zařízení
informace.

5. KOMUNIKAČNÍ PROSTŘEDKY.

Výrazy obličeje
Gestikulace
Oční kontakt
Para- a extralingvistika
Prosemika (oblast sociální
psychologie a sémiotika,
zabývající se studiem
prostorové a časové
znakový systém komunikace.)

6. ÚČEL KOMUNIKACE.

Účelem komunikace je, že komunikující musí
odpovědět na otázku: „K čemu to je
„vstoupí do aktu komunikace?“ Zde
platí stejný princip jako dosud
uvedené v obsahové doložce
sdělení. Člověk má tyto cíle
může být velmi, velmi
různé mezi sebou,
prostředek uspokojení
sociální, kulturní, kreativní,
kognitivní, estetické a

7. OBCHODNÍ KOMUNIKACE.

8. TYPY KOMUNIKACE.

Kontakt masek je formální komunikace,
když není touha porozumět a
vzít v úvahu individuální vlastnosti
partner. Používají se ty obvyklé
masky (slušnosti, zdvořilosti,
lhostejnost, skromnost, soucit a
atd.) – soubor mimiky, gest,
standardní fráze, které vám umožní se skrýt
skutečné emoce, postoj k
k partnerovi.
Duchovní mezilidská komunikace
(intimně-osobní) – jsou odhaleny
hluboké struktury osobnosti.

9.

Komunikační styl je systém zásad,
normy, metody, techniky interakce a
individuální chování.

10.

Styl úzce souvisí s psychologickými vlastnostmi
jeho myšlení, komunikační schopnosti atd.;
Komunikační styl není vrozená vlastnost;
Popis a klasifikace komunikačních stylů v
reprodukovat obsah do určité míry
charakteristika podnikatelské sféry;
Vliv socioekonomických, politických, sociálně psychologických a dalších vnějších faktorů
povaha utváření komunikačního stylu;
Komunikační styl je určován kulturními hodnotami
bezprostřední prostředí, jeho tradice, zavedené normy
chování atd.

11.

Vlastnosti
lidské myšlení,
komunikativní
vlastnosti
Proces
interakce
s ostatními
Komunikační styl
Vlastnosti
podnikatelská sféra
kulturní hodnoty,
tradice
Koule
veřejnost
život
(politika, ekonomika atd.)

12.

Přidělit:
autoritářský,
demokratický,
liberální,
rituál,
manipulativní,
humanistický.

13. Rituální komunikace

Hlavním úkolem je udržovat kontakt se společností, posilování
představy o sobě jako o členu společnosti.
Partner je jakoby nezbytným atributem pro provádění rituálu.
Tyto rituály vyžadují od účastníků pouze jednu věc: znalosti.
pravidla hry.
Například zdravíme
známé i neznámé
lidi, mluvíme o počasí,
smějeme se, stěžujeme si
jsou každodenní obtíže
všechny prvky rituálu
sdělení.

14. Manipulativní komunikace

V manipulativní komunikaci člověk ukazuje svému partnerovi
jen to, co pomůže dosáhnout cíle. V tomto typu komunikace jsme
v podstatě „sklouzává“ partnerovi stereotyp, který považujeme
nejvýnosnější.
Velký počet odborných úkolů zahrnuje právě toto
manipulativní komunikace.
Jakékoli školení, přesvědčování, vedení vždy zahrnuje
manipulativní komunikace.
Představte si, že vy
sedíte v kanceláři manažera
střední hodnost, což je často
volají po telefonu. Styl
konverzace se neustále mění.
Pokud je stav soupeře vyšší –
jeden tón, pokud je nižší, jiný.

15. Humanistická komunikace

To je v největší míře
osobní komunikace.
Umožňuje uspokojit
lidské
potřeby (pochopení,
sympatie, empatie).
Cíle nejsou pevně dané resp
plánované

16. Autoritativní komunikace

Toto je síla jednoho in
v procesu komunikace.
Jediná adopce
rozhodnutí, příkazy,
instrukce.
Lidé, kteří vyznávají
autoritářský styl
interakce mají
dogmatický
myslící.
Iniciativa jiných lidí
není podporováno.

17. Demokratická komunikace

Je mu vlastní
kolegiální přijetí
rozhodnutí
Povzbuzující aktivita
účastníků.
S ohledem na zájmy, potřeby,
přání účastníků
komunikační proces.

18. Liberální komunikace

Liberální, popř
vyhovující, v
komunikace „plave podél“
„s proudem.“
Často se uchýlí k
přesvědčení
partner.
Nízká iniciativa v
sdělení.

19. Závěr

Komunikační styl je tendence k
určitý druh komunikace,
orientace, připravenost na to, že
se projevuje v tom, jak člověk přistupuje
k řešení většiny situací.
Člověk však může změnit styl.
komunikace v závislosti na situaci.

20.

21.

Otevřená komunikace –
to je druh komunikace, ve které člověk
může a chce být jasný, zřetelný a úplný
vyjádřit svůj názor popř
postoj k něčemu, někomu a připravenost
pochopit a vzít v úvahu úhel pohledu a pozici
další lidé (partneri).

22.

Uzavřená komunikace je komunikace, ke které dochází, když
neochota nebo neschopnost jasně
vyjádřit a uvést do vědomí
pozici partnera,
postoj, myšlenka nebo informace.

23.

Monologická komunikace –
Jedná se o poměrně běžný typ
komunikace, ve které je výchozí
nerovnosti partnerů. V tomhle
situacích zpravidla jeden z účastníků rozhovoru
má více informací a vlastní
větší pravomoci a práva
provádění jakéhokoli úkolu prostřednictvím
konkrétního komunikačního partnera.

24.

Dialogická komunikace –
komunikace na takové bázi
důležité vlastnosti, jako je důvěra a
respektující přístup k partnerovi,
rovné vztahy v komunikaci,
přiznává společníkovi právo
vlastní názor a přijetí
vlastní (verze) řešení.

25.

Kontaktní masky jsou úrovní formální komunikace,
které spoluúčastníci nepotřebují a
snaha o hluboké porozumění
jiná osoba (komunikační partner),
při použití sady standardů
sociálně-psychologické „masky“
(slušnost, sympatie,
respekt, přísnost, lhostejnost,
neutralita atd.).

26.

Primitivní komunikace –
je to komunikace, ve které je jiná osoba
se posuzuje z hlediska nutnosti popř
zbytečnost, užitečnost popř
zbytečnost atd. Když je „potřeba“ a
„utility“ vstupují do vztahů s osobou
kontaktu, pokud „zbytečné“ nevstupujte
nebo hrubě odstrčit, pokud překáží
dosažení nějakého cíle.

27.

Formální komunikace založená na rolích –
komunikace, na jejíž úrovni
každý účastník jedná přísně v
v souladu s jejich sociální rolí
a pozici. Ve skutečnosti v něm nic není
Jednotlivci se berou v úvahu
osobní vlastnosti člověka, jeho
vnitřní svět, problémy atd.

28.

Obchodní komunikace –
Komunikace, která probíhá mezi lidmi jako
pravidla v souvislosti s jejich účastí na
určité obecné činnosti a
má za cíl dosáhnout společných cílů
výsledek.

29.

Duchovní komunikace –
Na této úrovni komunikace jsou
zpravidla lidé spojení společným
vysoké morální cíle a
vznešený humanistický
ideály, stejně jako lidé, o které usilují
duchovní rozvoj a
sebezdokonalování.

30.

Manipulativní komunikace –
tato úroveň komunikace je blízká
primitivní, protože je také zaměřeno na
získat nějaký užitek
partner (partner), ale zároveň
skutečný cíl je všem možným způsobem skrytý
osoby

31.

Socializace –
Tato úroveň komunikace se vyznačuje
povrchnost a abstraktnost.
Lidé na sekulární úrovni komunikace
vyměňovat fráze, slova,
výkřiky, známky pozornosti v
v přísném souladu s obecně uznávanými
v této společnosti podle pravidel.