Skutečné pohádky bratří Grimmů. Kompletní kolekce. Červená Karkulka (bratři Grimmové)

Moje nevlastní matka mě zabila, otec mě snědl. Moje drahá sestřička posbírala mé kosti, zavázala je do šátku a dala pod strom. Chivik, chivik! Jaký jsem krásný ptáček! (The Tale of the Enchanted Tree. Jacob and Wilhelm Grimm) Poprvé v Rusku: kompletní sbírka pohádek sesbíraných bratry Grimmovými v neupravené verzi pro dospělé! Mnoho slavných pohádek nemá v originále šťastné konce. Faktem je, že bratři Grimmové psali svá díla pro dospělé, takže zápletky neupravených verzí Popelky, Sněhurky a mnoha dalších dobrých dětských pohádek by klidně mohly tvořit základ scénáře k modernímu hororu. Sestry Popelky si uřízly část chodidel, aby se vešly do skleněné bačkory, princ z pohádky o Rapunzel si vypíchne oči větvemi a „hodní“ rodiče Jeníček a Mařenka uříznou svým dětem ruce a nohy. Takové pohádky jste ještě nečetli. Tato edice je všechny vydává poprvé, včetně těch nejtemnějších a nejděsivějších příběhů z původní sbírky bratří Grimmů. Edice je doplněna rytinami a ilustracemi z 19. století.

obsah

• Předmluva. Bratři Grimmové a jejich pohádky
• Žabí král neboli Železný Jindřich
• Přátelství mezi kočkou a myší
• Dítě Marie
• Příběh o tom, kdo se šel naučit strach
• Vlk a sedm malých dětí
• Věrný Johann
• Úspěšné obchodování
• Mimořádný muzikant
• dvanáct bratrů
• Shluk ragamuffinů
• Bratr a sestra
• Bellflower
• Tři malí muži v lese
• Tři spinnery
• Jeníček a Mařenka
• Tři hadí listy
• Bílý had
• Slámka, uhlí a fazole
• O rybáři a jeho ženě
• Statečný Tailor
• Namaraška
• Riddle
• O myšce, ptáčku a smažené klobásce
• paní Metelitsa
• Sedm havranů
• Little Red Riding Hood
• Brémští pouliční hudebníci
• Zpívající kost
• Ďábel se třemi zlatými vlasy
• Veš a blecha
• Dívka bez rukou
• Chytrý Hans
• Tři jazyky
• Chytrá Elsa
• Krejčí v ráji
• Samozakrývací stůl, Zlatý osel a Hůl z pytle
• Tom Palec
• Svatba paní Foxové

Ach, jaká to byla milá holčička! Byla drahá každému, kdo ji viděl; No a byla ze všech nejmilejší a nejmilejší své babičce, která už nevěděla, co jí dát, své milované vnučce.

Jednou jí dala červenou sametovou čepici, a protože jí tato čepice moc slušela a už nechtěla nosit nic jiného, ​​začali jí říkat Červená karkulka. A tak jí jednoho dne matka řekla: „No, Karkulko, vezmi tenhle kousek koláče a láhev vína a odnes je babičce; Je nemocná a slabá a bude to pro ni dobré. Odejděte z domu, než přijde vedro, a když to uděláte, choďte chytře a nevybočujte ze silnice, jinak byste mohli upadnout a rozbít láhev a babička pak nic nedostane. A až přijdeš k babičce, nezapomeň ji pozdravit a nedívej se nejdřív do každého koutu a pak se přibliž k babičce.“ “Udělám všechno správně,” řekla Karkulka své matce a ujistila ji o tom svým slovem.

A babička bydlela přímo v lese, půl hodiny chůze od vesnice. A jakmile Karkulka vstoupila do lesa, potkala vlka. Dívka však nevěděla, o jakou divokou šelmu jde, a vůbec se jí nebála. “Ahoj, Červená Karkulko,” řekl. “Děkuji za milá slova, vlku.” – “Kam jdeš tak brzy, Karkulko?” – “K babičce.” – “Co to neseš pod zástěrou?” — „Kousek koláče a vína. Včera naše maminka upekla koláče, a tak je posílá naší nemocné a slabé babičce, aby ji potěšila a posilnila.“ – “Červená Karkulko, kde bydlí tvoje babička?” — „A tady je další dobrá čtvrthodinka cesty dál v lese, pod třemi starými duby; Tam stojí její dům, obklopený lískovým živým plotem. “Vsadím se, že to teď budeš vědět?” “ řekla Červená Karkulka.

A vlk si pomyslel: „Tahle malá, něžná holčička mi bude pěkný kousek, lepší než ta stará; Potřebuji tuto maličkost udělat tak chytře, že je oba dostanu do zubů.“

Šel tedy chvíli s Karkulkou vedle sebe a začal jí říkat: „Podívejte se na ty krásné květiny, které rostou všude kolem, rozhlédněte se! Ty snad ani neslyšíš zpívat ptáky? Jdete, jako byste šli do školy, aniž byste se ohlédli; “A jen se podívejte do lesa, jak je to zábavné!”

Karkulka vzhlédla, a když spatřila sluneční paprsky prořezávající se chvějícím se listím stromů, a když se podívala na spoustu nádherných květin, pomyslela si: „Co kdybych přinesl babičce čerstvý svazek květin, to by ji také potěšilo; Teď je ještě tak brzy, že budu mít vždy čas se k ní dostat včas!” A seběhla ze silnice na stranu, do lesa a začala trhat květiny. Jakmile utrhla jednu květinu, vábil ji další, ještě lépe, a rozběhla se za ní, a tak šla dál a dál do hlubin lesa.

A vlk běžel přímo k babičce a zaklepal na dveře. “Kdo je tam?” – “Červená Karkulka; Nesu ti koláč a víno, otevři dveře!” “Stiskni západku,” křičela babička, “jsem příliš slabá, abych vstala z postele.”

Vlk stiskl petlici, dveře se otevřely a on vstoupil do chatrče své babičky; Vrhl se přímo k babiččině posteli a celou ji spolkl.

Potom si oblékl babiččiny šaty a její čepici na hlavu, lehl si do postele a zatáhl kolem sebe závěsy.

Červená Karkulka mezitím běhala a běhala za květinami, a když jich nasbírala, co unesla, vzpomněla si opět na babičku a zamířila k jejímu domu.

Velmi ji překvapilo, že jsou dveře dokořán, a když vešla do pokoje, vše se jí zdálo tak divné, že si pomyslela: „Ach, můj bože, proč se tu dnes tak bojím, a přesto jsem vždycky s takovou radostí přišla za babičkou! Zde řekla: “Dobré ráno!”

Přistoupila k posteli, odhrnula závěsy a uviděla: ležela tam babička s čepicí staženou přes nos a vypadala tak divně.

„Babi, babičko? Proč máš tak velké uši? – “Abych tě lépe slyšel.” – “Ach, babičko, jak velké oči máš!” – “A to proto, abych si tě mohl lépe prohlédnout.” – “Babi, podívej se na své velké ruce!” – “To proto, abych tě mohl snadněji obejmout.” — „Ale babičko, proč máš tak odporně velkou hubu? – “A pak, abych tě mohl sníst!” A jakmile to vlk dořekl, vyskočil zpod deky a ubohou Karkulku spolkl.

Když se vlk nasytil, znovu si lehl do postele, usnul a začal chrápat tak hlasitě, jak jen mohl.

Myslivec procházel v tu dobu kolem domu své babičky a pomyslel si: “Proč ta stará tak chrápe? Stalo se jí něco?”

Vešel do domu, přistoupil k posteli a viděl, že tam vlezl vlk. „Tady jsem tě chytil, starý hříšníku! — řekl myslivec. “Už je to dlouho, co jsem se k tobě snažil dostat.”

A chtěl ho zabít pistolí, ale napadlo ho, že vlk mohl babičku spolknout a že by se ještě mohla zachránit; Proto nestřílel, ale vzal nůžky a začal spícímu vlkovi roztrhávat břicho.

Jakmile jsem to rozřízl, viděl jsem, jak se tam mihne malá červená čepice; a pak začal řezat a odtud vyskočila dívka a zvolala: “Ach, jak jsem se bála, jak jsem spadla do vlčího temného lůna!”

A po Červené Karkulce se ta stará babička nějak dostala ven a sotva popadala dech.

Pak Karkulka rychle přitáhla nějaké velké kameny, které naskládali vlkovi do břicha a zašili řez; a když se probudil, chtěl utéct; ale neunesl tíhu kamenů, padl na zem a zemřel.

To je všechny tři potěšilo: myslivec hned stáhl vlka z kůže a šel s ním domů, babička snědla koláč a vypila víno, které jí Karkulka přinesla, a to ji konečně posílilo a Karkulka si pomyslela: „Nuže, už nikdy neuteču z hlavní cesty v lese, už nebudu poslouchat rozkazy své matky.“