Osamělost – co je to za pocit a jak se s ním vypořádat / Skillbox Media

Je dobré nebo špatné cítit se osaměle? Pojďme na to společně s psychologem přijít.

Stále: film „Ztraceno v překladu“ / „Ráj“

Editor IT projektů, content marketér. Zajímá se o psychologii, duševní zdraví, marketing. Rád píše informační a analytické články.

Každý člověk se cítil osamělý a s největší pravděpodobností více než jednou. Pro někoho je samota destruktivní stav, který vede k utrpení. Pro ostatní je to čas samoty a příležitost k odpočinku.

S psycholožkou Valentinou Titovou jsme hovořili o:

• co je osamělost a jak se projevuje;
• co může způsobit osamělost;
• jak poznám, že jsem osamělý;
• jak se vyrovnat s osamělostí vlastními silami;
• a co dělat, když svépomoc nefunguje.

<strong>Valentina Titová</strong>

Praktický psycholog, autor projektu „Freud v muzeu“. Pracuje v Centru sociální rehabilitace zdravotně postižených dětí. Absolvent Moskevské státní pedagogické univerzity (MPGU).

Začali jsme telegramový kanál „Jak se máš?“. Povíme si vhodnou formou o seberozvoji, psychologii a o tom, jak efektivně studovat a budovat kariéru v každém věku. Předplatit!

Co je to osamělost

Osamělost je subjektivní pocit. V průběhu života lidé zažívají různé formy osamělosti a každý je prožívá jinak. Můžeme podmíněně rozlišit tři přístupy k definování osamělosti – závisí na světovém pohledu člověka.

• Filozofický: samota je existenční skutečnost. Prostě to tak je a tento stav nelze nijak změnit. U lidí s existenciálním pohledem na život se projevuje pochopením odloučení od ostatních lidí, nemožností úplného splynutí s druhým člověkem.
• Sociální: samota je touha po druhém člověku. Na rozdíl od existenciálního přístupu lze v sociálním přístupu problém osamělosti řešit blízkými vztahy. Touha nebýt osamělá je přirozená, protože člověk jako společenská bytost potřebuje patřit do nějaké skupiny.
• Psychologický: Samota je příležitost být sám se sebou a doplnit své energetické zdroje.

Příčiny osamělosti

Existují tři základní zdroje osamělosti:

• Doslova nepřítomnost lidí kolem, fyzická nebo psychická izolace.
• Neochota a/nebo neschopnost navazovat nové známosti.
• Potíže s budováním intimity, včetně sebe sama, tedy neznalost a nepochopení sebe sama.

Jak poznám, že jsem osamělý?

Obvykle to lidé sami sobě zcela otevřeně přiznávají. Když jsou sami, cítí se úzkostní, zapomenutí, opuštění a prázdní.

Ale stává se, že se člověk zdá, že se vyhýbá myšlence, že je osamělý. V lepším případě se nechce vracet „do studeného prázdného bytu“, v horším případě začne tyto pocity ignorovat, přesvědčovat se, že neexistují („Jsem v pohodě sám!“), nebo je přehluší například alkoholem nebo trávením času v pochybné společnosti.

Abyste pochopili, zda jste osamělí a jak kritický je pro vás tento pocit, musíte analyzovat své chování a myšlenky a naslouchat pocitům, které kvůli nim vznikají.

Zde je to, co můžete zkusit sledovat:

• Začali jste se zdržovat pozdě v práci jen proto, že doma stejně nemáte co dělat?
• Máte někdy pocit, že vám vaši přátelé dlouho nenapsali nebo nezavolali? Uráží tě to?
• Máte občas chuť dát něco na sociální síť, abyste upoutali pozornost ostatních?
• Děsí vás představa, že budete ve stáří sami?
• Představte si, že máte volný den, ale všichni vaši přátelé jsou zaneprázdněni a nebudou s vámi moci trávit čas. Budete naštvaní?
• Když se setkáte s filozofickými výroky jako „Člověk se rodí a umírá sám“, co cítíte? Souhlasíte vnitřně s takovými výroky?
• Závidíte těm, kteří mají velkou rodinu nebo mnoho přátel?

Je důležité to pochopit v pocitu osamělosti není nic ostudného. Nemluví o vás jako o podřadném a nedostatečném člověku. Samotu zažívá každý a stojí za to si ji přiznat a pracovat na ní, než se ji snažit potlačovat.

Ignorování pocitu osamělosti, ale i dlouhodobého stresu, který způsobuje, může vést k úzkostným poruchám, depresím, izolaci a dalším psychickým problémům.

Je špatné, že nemůžu být sám?

Ano. Pokud absolutně nemůžete být sami, nevíte, co se sebou, jste připraveni jít s kýmkoli kamkoli, jen nebýt sami – je to opravdu alarm.

Pocit osamocení může být smutný, ale rozhodně by ve vás neměl vyvolávat velkou úzkost nebo strach.

Pokud jdete do kina s někým, o kom sotva víte, že se vám nelíbí, obětujete své hodnoty nebo se snažíte „posunout“ své osobní hranice, jen abyste nebyli sami, pak je čas zapracovat na svých pocitech osamělosti.

Jak se vyrovnat s osamělostí vlastními silami

Je užitečné vytvořit si zdravý postoj k osamělosti a naučit se tento stav přijmout. Reflexe, cvičení „Pět akcí“, studium vašich zájmů a rozhovory s přáteli vám pomohou najít kontakt se sebou samým.

Reflexe

Technika je jednoduchá – pokládejte si otázky. Odpovědi na ně vás vyzve k vyřešení problému.

• Co je pro mě osamělost? jak to cítím? Mohu tento čas věnovat sám sobě, nebo je to důvod si myslet, že se mnou není něco v pořádku?
• Jaké pocity právě prožívám? Smutek? Úzkost? Klid v duši? Apatie? Strach? Nebo jsem uražen? Cítíte se nepochopení nebo odmítnutí?
• Co mi v životě chybí? Přátelské vztahy? Romantický vztah? Podpora rodiny? Chci mít neformální poměr nebo chci vážný vztah? Nebo mi možná chybí zajímavé kratochvíle?
• Jak si mohu pomoci? Napsat kamarádovi? Zaregistrovat se do seznamovací aplikace? Jít na večírek? Věnovat čas svému oblíbenému koníčku?

Reflexe je zaměřena na zjištění, jaký je váš postoj k osamělosti, co si pod tím představujete a jakou byste si přáli, aby byla vaše budoucnost. Jakmile bude váš požadavek jasně formulován, bude se s ním mnohem snáze pracovat.

„Pět akcí“

Krok 1. Zamyslete se nad tím, jaké činnosti vás baví dělat o samotě a co byste se chtěli naučit dělat. Například rádi v tichosti čtete, chodíte a posloucháte hudbu nebo chodíte v klidu nakupovat. Chtěli byste se naučit necítit se trapně, když sedíte sami v restauraci, baru nebo kině nebo mluvíte s cizím člověkem?

Krok 2. Udělejte si seznam všech těchto aktivit.

Kroky 3–5. Dokončete alespoň tři akce z tohoto seznamu.

Postupujte podle svého plánu od jednoduchého ke složitému. Nesnažte se s někým začít konverzovat na své první samostatné cestě do parku. Nejprve se snažte zachytit pocit, že si tuto procházku opravdu užíváte. Když se to stane rutinou, ztížte si to: pohlaďte si v parku psa, který se vám líbí, a řekněte jeho majiteli, že má skvělého mazlíčka.

Je užitečné vytvořit umělé podmínky, kdy si situaci sami nasimulujete. Pokud máte pocit, že věci začínají být obtížné, můžete podmínky zmírnit: zavolejte rodičům nebo přátelům, přejděte na sociální sítě, zahrajte si hru na telefonu. Tyto akce sníží úroveň vaší úzkosti a pomohou vám cítit se méně osamělí.

Zkoumání vašich zájmů

Naučte se být pro sebe zajímavý. Vyzkoušejte různé koníčky, učte se nové věci, dělejte něco, co jste ještě nedělali. To vám pomůže lépe porozumět sami sobě a zbavit se nudy.

Rozhovory s přáteli

Zajímejte se o ostatní lidi. Je důležité udržovat vztahy se starými známými a vytvářet nové blízké vztahy. Zkuste být v komunikaci upřímnější: intimita je vždy risk, ale stojí za to.

Co dělat s existenciální osamělostí?

Pokud převládne existenciální samota, pak je to možné poslouchat rady filozofů. Jen je potřeba být obezřetný při výběru literatury. Nemá smysl číst Sartra nebo Camuse – může to jen zhoršit stav. Ale v dílech Ericha Fromma nebo Irvina Yaloma lze najít podporu a povzbuzení. Fromm například věřil, že i existenciální osamělost lze překonat zralou, vznešenou láskou založenou na skutečném poznání toho druhého. Ve své knize The Art of Loving poskytuje konkrétní způsoby, jak budovat intimitu, která je důležitá v každém vztahu.

Co dělat, když se nedokážete vyrovnat s osamělostí sami

Pak stojí za to vyhledat pomoc odborníka. Taková práce může být několika typů:

• Skupina psychologické podpory. Na setkáních se lidé vyjadřují, diskutují o osobních problémech, sdílejí zkušenosti a navazují nové známosti. Schůzky jim pomáhají necítit se osaměle.
• Skupinová psychoterapie. Forma terapie, při které na diskusi dohlíží psycholog nebo psychoterapeut. Specialista udržuje atmosféru starostlivé komunikace. S takovou prací jsou jasné důvody komunikačních potíží a způsoby jejich řešení.
• Individuální práce s odborníkem. Pokud se v poslední době objevily úzkostné myšlenky, byla by vhodná spolupráce s psychologem, který působí v oblasti existenciální nebo gestalt terapie. Pokud osamělost vede k depresivním stavům a zhoršení kvality života, pak je lepší vyhledat pomoc psychoterapeuta nebo psychiatra.

Viz také:

• Vlastní bičování: co to je a jak to přestat dělat
• Vina: co to je a jak se toho zbavit
• Kognitivně behaviorální terapie – jednoduše řečeno