Jak přestat být „smutným kaktusem“ a naučit se užívat si života.

Jak přestat být „smutným kaktusem“ a naučit se užívat si života: návod s humorem a bez růžových brýlí.

Ahoj, příteli! Pokud si občas připadáš jako postava ze smutného nezávislého filmu, kde místo soundtracku slyší vnitřní hlas opakující „všechno je beznadějné“, pak je tento článek pro tebe. Pojďme zjistit, jak z nás mozek dělá dramatické filozofy, proč melancholici nejsou rozsudkem smrti a jak najít radost i ve dnech, kdy káva vychladla a kočka v 5 hodin ráno zase nadělala nepořádek.

Pesimistický mozek: kdo za to může a co s tím dělat?

Představte si, že váš mozek je tvrdohlavé štěně, které rádo honí temné myšlenky. Proč? Existují tři podezřelé:
1. Biochemie: Serotonin (hormon štěstí) je někdy líný, jako student na prázdninách. Ale dá se „rozproudit“ sportem, procházkami nebo tabulkou čokolády (věda proti tomu upřímně není!).
2. Dětství: Pokud vám jako dítěti někdo říkal, abyste „sklonili hlavu“ nebo „život je bolest“, váš mozek si to možná pamatoval jako své hlavní životní motto. Dobrou zprávou ale je, že neuroplasticita je jako „přeprogramování“ mozku. Nové návyky = nové nervové dráhy!
3. Neúspěchy: Pět neúspěšných pohovorů za sebou? To není znamení shůry, ale jen série událostí. Dokonce i J. K. Rowlingová byla odmítnuta ještě před vydáním Harryho Pottera.

Tip dne: Pokud váš mozek začne otravovat: „Všechno je špatné!“, zeptejte se ho: „Co když to tak není?“ Někdy si jen přeje pozornost, jako kočka, která shodila květinu.

Melancholie není diagnóza, ale superschopnost (opravdu!)
Temperament je jako přednastavený program: melancholici jsou ti „emocionální gurmáni“, kteří cítí svět hlouběji. Ano, někdy je to jako žít v režimu „4K: všechny trhliny jsou viditelné“. Ale:
— Je to vrozené, jako milovat avokádo nebo nenávidět zvuk lidí, kteří žvýkají.
— Ale charakter se dá vylepšit! Melancholický spisovatel dokáže vytvořit mistrovské dílo a melancholický programátor dokáže najít chybu, kterou všichni přehlédli.

Životní trik: Využijte svůj sklon k přemýšlení k dobrému. Vedete si deník? Gratuluji – jste skoro filozof!

Radost není odměnou za úspěch. Je to jako káva: můžete ji pít jen tak!

Sociální média říkají: „Buďte šťastní, jen když máte členství v posilovně, titul generálního ředitele a fotku z Bali.“ Ale je to past!
— Radost je dovednost, jako naučit se smažit palačinky. Začněte v malém:
— Začněte si vést „deník vděčnosti“ (3 malé věci denně: „děkuji ti, sluníčko, za paprsek na klávesnici“).
— Vydejte se na „pozitivní lov“: všimněte si motýla, slyšte dětský smích — chopte se okamžiku!

Důležité: Nenuťte se usmívat jako zaměstnanec rychlého občerstvení. Prostě si dovolte být šťastní bezdůvodně. Ano, i když jste dnes jen tak tak přežili frontu na poště.

– Jak žít „v odlehčené verzi“: 5 kroků bez růžových brýlí
1. Změňte si v hlavě desku. Pokud se zaseknete na něčem špatném, řekněte si: „Přestaň, mozku! Pojďme se podívat na jiný film.“ Pomůže změna prostředí: hudba, tanec uprostřed místnosti, rozhovor s optimistickým kamarádem.
2. Objímejte stromy (nebo svou kočku). Fyzický kontakt snižuje kortizol, stresový hormon. Nemáte kočku? Pohlaďte se po hlavě – to taky funguje!
3. Dělejte si legraci ze svých strachů. „Jé, zase prokrastinuju? Aspoň že jsem se v tomhle stal šampionem!“
4. Nesrovnávejte se s ostatními, ale se sebou včera. Dnes jste přečetli 5 stran knihy? Před měsícem jste leželi na gauči – pokrok!
5. Pamatujte: nikdo není dokonalý. I blogeři na Instagramu mají dny, kdy jedí dort přímo z krabice.

Proč je pro některé lidi život „pohádka“, zatímco pro jiné „déšť v pondělí“?

Odpověď je jednoduchá: na svět se díváme skrze různé „filtry“. Jeden vidí odraz oblohy v kaluži, jiný – špínu na botách. To není magie, ale zvyk.

Na závěr s nadějí: Nemusíte být „sluneční zajíček“. Život není o tom být neustále pozitivní, ale o tom, umět jít kupředu, i když jste smutní. Jak napsal jeden moudrý muž: „Nečekejte, až přestane pršet – naučte se v něm tančit.“

P.S. A pokud se vám dnes nechce tancovat, dejte si prostě sušenku. I malé radosti se počítají .

Na tah: Zkuste si dnes najít jednu absurdní radost. Například buďte ráda, že máte obočí (vážně, bez něj bychom vypadali divně). A ano, už teď jste skvělá na to, že jste to dočetla až do konce!

Člověk se nerodí s negativitou uvnitř. V průběhu let to hromadí. Dobrovolně se zatěžujeme břemenem starostí, strachů a starostí. A pak se marně snažíme najít odpověď na otázku: jak se naučit užívat si života? Všimli jste si, kdo to umí nejlépe? Děti.

Žijí, jak nejlépe mohou, a přijímají se takové, jací jsou. Užívají si každý den a jsou vždy otevření okolnímu světu. Říkáte, že děti nemají žádné starosti a povinnosti? O to nejde. Vzpomeňte si na sebe, když jste byli velmi mladí, jak jste chtěli vyrůst a získat „dospělou“ svobodu. Děti jsou také nuceny poslouchat a dělat to, co nechtějí. Stává se, že dítě špatně spí nebo je rozmarné. Ale vědí, jak milovat život a nacházet důvody k radosti v maličkostech. Proč tolik z nás zapomnělo, jak to udělat?

Rozhodněte se podle svých přání

Řeknete si, že je těžké naučit se radovat ze života, když je kolem tolik problémů. Je třeba je vyřešit a tento proces málokdy někoho potěší. Ale je to problém? Nebo nám snad zvyk soustředit se na to špatné a nevšímat si toho dobrého nám brání v radosti? Mnoho lidí je ochotno odpovědět na otázku, co se jim v životě nelíbí. A myslí si, když jsou požádáni, aby vyjmenovali, co je dělá šťastnými v každodenním životě. Vzpomínám si na vtip na toto téma:

Muž jede autobusem a obvykle uvažuje o tom, jak smutný je jeho život: „Špatná žena, sobečtí přátelé, zlý šéf, nenávistná práce, šedý život.“ A za ním stojí anděl a zaznamenává si to všechno do sešitu. Zároveň si myslí: „Jaké touhy! A každý den ty samé. Nedá se však nic dělat, budeme to muset udělat.“

A co by mě zajímalo, plní přání náš „anděl“ nebo naše podvědomí (které nemění podstatu)? Na co myslíme, když se ráno probudíme a jdeme do práce? Pokud jsou všechny naše myšlenky spojeny s tím, jak se vyhnout zradě milovaného člověka nebo co dělat, když náhle vypukne požár, pak se sami programujeme na potíže. Pravděpodobně má smysl sledovat vaše „chce“, abyste se ujistili, že nám život skutečně dává to, na co se zaměřujeme. Ale jak se můžeme naučit užívat si života, když nechceme?

Naše podvědomí totiž jasně zaznamenává vše, na co myslíme, a vůbec nebere v úvahu emoční zabarvení našich myšlenek. Ukazuje se, že když se budeme každý den soustředit jen na to, co nás dělá šťastnými, tak toho budeme mít stále více? Zkusíme to?

Žijte přítomností.

To je další cenná vlastnost, kterou člověk zanechává v dětství. Myšlenky na budoucnost nám berou spoustu energie a kvůli nim se nedokážeme radovat. Budoucnost pro nás bude vždy něčím nepolapitelným. Není možné být šťastný přemýšlením o tom, co ještě neexistuje a není známo, zda se to stane.

Dalším nepřítelem radosti je strach. A také se bojíme budoucnosti. Naučit se žít v přítomnosti je těžké, ale možné. Musíte jen každý den děkovat životu za to, co máte. A všichni máme mnohem víc, než jsme si mysleli.

Například, kde začíná rodinné štěstí, když ne vděčností dvou lidí navzájem za to, že jsou spolu. Zkuste si každé ráno cestou do práce a večer před spaním zaznamenat vše dobré, co máte, a poděkovat za to Bohu, životu a Vesmíru. Život je vždy v přítomnosti a přítomnost trvá jen několik sekund. To znamená, že schopnost soustředit se právě na tyto vteřiny je schopností žít dnes a teď. A schopnost se radovat. Zkusíme to?

Naučte se dávat

Všimli jste si, že lidé se neurazí, když jim něco nevezmou, ale když nedostanou to, co chtějí? Přesně podle tohoto vzoru dochází zejména k rodinným hádkám. Přepnutím našeho životního stylu do režimu dávání můžeme cítit tu nejcennější – jemnou – radost. Dávání je kreativita, péče o blízké a schopnost odpouštět.

Spotřebitelé nejsou spokojeni. Radost totiž prožíváme ne tělem, ale duší. Ale duše nepotřebuje peníze, slávu, uznání. Duše se raduje z úplně jiných věcí. Dáváním krmíme duši. Co když se pokusíte od života nic neočekávat (to je také konzumismus), ale prostě dělat, co můžete pro sebe i pro ostatní. Koneckonců, být zdravý a umět jednoduše chodit, mluvit a dělat svou práci je docela hodně, ne?

Aristoteles také řekl, že správnost cesty, po které se pohybujeme, je určena tím, jak jsme šťastní. Pokud necítíme radost ze života, neznamená to, že nám něco nedal. Možná na ní jen potřebujeme něco změnit. Je to jistý způsob, jak se zbavit nudy a melancholie.

Samozřejmě ne vždy je možné získat novou práci, najít nového manžela nebo manželku nebo věrné a nesobecké přátele. Ale můžeme svobodně změnit svůj starý způsob myšlení za nový, začít mít v každém okamžiku jiný postoj k životu. A pak, vidíte, bude následovat radost. Zkusíme to?