Svatý Bernard: vše o psovi, foto, popis plemene, povaha, cena

Svatý Bernard je okouzlující obr s mírumilovným charakterem a trochu smutným pohledem. Je považován za typického rodinného psa, ale se správným výcvikovým kurzem se z něj může stát výborný záchranář nebo hlídač. Klidný, disciplinovaný, upřímně miluje děti.

• Stručné informace
• Highlights
• Charakteristika plemene
• Historie plemene Saint Bernard
• Vystoupení svatého Bernarda
• Postava svatého Bernarda
• Školení a vzdělávání
• Údržba a péče
• Zdraví a nemoc svatého Bernarda
• Jak si vybrat štěně
• Kolik stojí Saint Bernard?

Stručné informace

• Jméno plemene: St. Bernard
• Země původu: Švýcarsko
• Doba vzniku plemene: poloviny 17. století
• Hmotnost: psi 64-82 kg, feny 54-64 kg
• Výška (výška v kohoutku): psi 70-90 cm, feny 65-80 cm
• Délka života: 9-11 let

Highlights

• Vyrovnaní a povahově dobromyslní bernardýni se snadno snesou se všemi domácími mazlíčky, od koček po opeřené mazlíčky.
• Záchranářští psi milují společnost, ale také dobře zvládají dočasnou osamělost, pokud se nestane trvalou.
• Charakteristickým rysem bernardýnů je intenzivní slinění, takže pokud nejste připraveni utírat tekuté „stopy“ z podlahy, nábytku a klínů vaší domácnosti, podívejte se blíže na jiná plemena.
• Dospělí jsou středně hraví a milují dlouhé procházky. Ale intenzivní kardio cvičení poškozuje pouze zástupce tohoto plemene.
• Psi jsou klidní, nedělají zbytečný hluk a štěkají jen výjimečně.
• Svatý Bernard dobře snáší středně nízké teploty a velmi trpí horkem. V letních měsících bude zvíře potřebovat speciálně vybavený přístřešek nebo kout, ve kterém se může trochu zchladit.
• Dobře se orientují v prostoru a snadno najdou cestu domů, i když se ocitnou v neznámé oblasti.
• Svatí Bernardové jsou velmi milující a stejně láskyplní ke každému členu rodiny.

Svatí Bernardové – rodáci ze švýcarských Alp, obětaví zachránci cestovatelů ztracených v horách, známí svou fenomenální oddaností lidem. Vážní a sebraní, tito bílo-červení obři zcela postrádají aroganci a touhu „předvést se“ před svými příbuznými. A jaký má smysl dokazovat něco někomu s tak působivými rozměry. Svatí Bernardové se cítí nejpříjemněji ve velkých přátelských rodinách, kde jim rozhodně nehrozí samota a nedostatek komunikace.

Charakteristika plemene

Agrese?
Není agresivní (Hodnocení 1/5)
Aktivita?
Nízké (Hodnocení 2/5)
Výcvik?
Průměr (Hodnocení 3/5)
Vysoká (Hodnocení 4/5)
Potřebujete péči?
Vysoká (Hodnocení 4/5)
Přívětivost?
Velmi přátelský (Hodnocení 5/5)
Podprůměrné (Hodnocení 2/5)
Náklady na údržbu?
Drahé (Hodnocení 5/5)
Postoj k osamělosti?
Střední čas (Hodnocení 3/5)
Chytrý (Hodnocení 4/5)
Průměr (Hodnocení 3/5)
Bezpečnostní vlastnosti?
Vynikající (Hodnocení 5/5)

*Charakteristiky plemene Saint Bernard jsou založeny na hodnocení odborníků lapkins.ru a recenzích majitelů psů.

Viz také: Velikosti svatého Bernarda

Historie plemene Saint Bernard

Historie vzniku plemene sahá tak daleko, že odborníci mohou pouze spekulovat o tom, kdo byl vlastně předkem záchranářských psů. Většina moderních badatelů se přiklání k názoru, že předky dnešních bernardýnů byly tibetské dogy – masivně stavění psi, kteří se ve 4. století před naším letopočtem usadili po celé střední a Malé Asii. E. Zvířata přišla do Evropy s konvoji Alexandra Velikého, který je přivezl jako válečné trofeje nejprve do Řecka a poté do starověkého Říma. Někteří vědci však nadále považují sv. Bernarda za „produkt“ páření německé dogy s mastifem.

Za název plemene vděčí zvířata katolickému světci Bernardovi z Mentonu, který ve švýcarských Alpách založil jakýsi útulek pro cestovatele a poutníky. Podnik se nacházel v průsmyku Great St. Bernard Pass, který je známý svými extrémními povětrnostními podmínkami a strmými sjezdy. Kvůli neustálým lavinám a rozpadajícím se horským svahům byla cesta do Bernardova útulku skutečnou hrou o přežití. Mniši zdejšího kláštera se tak museli často vyzbrojit lopatami a místo modliteb a nočního bdění se vydat hledat turisty mrznoucí pod závějemi sněhu.

V 17. století se do záchranných akcí začali zapojovat první bernardýni, kteří byli chováni přímo v klášteře. Zvířata měla silnou kůži, odolávala chladu a měla vynikající čich, což jim umožňovalo nejen cítit člověka pod hromadou sněhu, ale také předpovídat další lavinu. Psi navíc sloužili jako živá vyhřívací podložka: po vykopání oběti si svatý Bernard lehl vedle něj, aby ho zahřál a pomohl mu vydržet, dokud nepřijde pomoc.

Dítě se štěnětem Saint Bernard

Začátkem 19. století na následky neznámé infekce většina psů v klášteře sv. Bernarda uhynula. Ze strachu z úplného vyhynutí plemene se mniši rozhodli „napumpovat“ jeho přeživší zástupce novofundlandskými geny. Experiment byl však úspěšný jen napůl. Potomci narození po takovém krytí vypadali díky huňaté srsti impozantněji, ale pro práci v horách se ukázali jako zcela nevhodní. Sníh ulpěl na dlouhých vlasech mesticů, a proto se psí „kožich“ rychle namočil a pokryl se ledovou krustou. Nakonec mniši poslali chundelaté sv. Bernardy do údolí, kde je začali využívat jako stráže. Na horských průsmycích nadále sloužila krátkosrstá zvířata.

V roce 1884 měli Saint Bernards svůj vlastní fanklub, jehož sídlo se nacházelo ve švýcarské Basileji. A o tři roky později byli psi záchranáři zařazeni do registru plemen a byl pro ně schválen samostatný standard vzhledu. V SSSR začal chov sv. Bernarda až po skončení Velké vlastenecké války poté, co bylo několik plemenných zvířat vyvezeno z Německa. Zpočátku byli psi využíváni výhradně ke křížení, což pomohlo domácím chovatelům vyvinout po všech stránkách tak zajímavé plemeno, jako je moskevský hlídací pes.

V 90. letech začal zájem chovatelů o bernardýny opadat. V podmínkách prudké změny státního systému a přehodnocení hodnotového systému už nebyli dobří a usedlí obři ceněni. Do módy přišli agresivní psi bodyguardi, kteří se stali symbolem finanční nezávislosti a asertivity svých majitelů. Postupné oživování plemene začalo až v roce 1996, po založení prvního Národního klubu příznivců sv. Bernarda. Organizace sdružovala několik menších klubů a chovatelských školek, které si kladly za cíl plemeno zachovat a zdokonalit a pokud možno vrátit jeho ztracenou oblibu.