Pojem, funkce a podstata pedagogické komunikace

Gordeev Kirill Sergeevich 1, Zhidkov Aleksey Andreevich 1, Iljushina Elena Sergeevna 1, Ermolaeva Jekaterina Lvovna 1, Dubrovin Nikita Alekseevich 1
1 Státní pedagogická univerzita Nižnij Novgorod pojmenovaná po Kozmovi Mininovi, student

Anotace
Tento článek analyzuje pojem pedagogická komunikace a poskytuje různé definice tohoto pojmu. Autoři identifikují šest funkcí pedagogické komunikace: komunikativní, vzdělávací, informativní, kognitivní, regulační a normativní. Článek dále charakterizuje osobnostní a funkčně-rolové složky pedagogické komunikace.

Bibliografický odkaz na článek:
Gordeev K.S., Zhidkov A.A., Ilyushina E.S., Ermolaeva E.L., Dubrovin N.A. Pojem, funkce a podstata pedagogické komunikace // Moderní vědecký výzkum a inovace. 2021. č. 4 [Elektronický zdroj]. URL: https://web.snauka.ru/issues/2021/04/94967 (přístup: 06.02.2025).

V moderní pedagogice se důraz pedagogické komunikace mění z pozice autoritářské interakce mezi učitelem a studenty do pozice jejich společné aktivní tvůrčí činnosti. Klíčovými rysy takové interakce jsou vzájemné přijetí, vzájemná důvěra a vzájemná podpora mezi subjekty učebního procesu. L.D. Stolyarenko poznamenává, že podstatou pedagogické komunikace je nepřímý nebo přímý vliv učitele a studentů na sebe, což dává vzniknout jejich přímému vztahu [4].

Pedagogická komunikace je proces, který probíhá mezi učitelem a studenty a je zaměřen na jejich osobní rozvoj. Pedagogická komunikace je jedním ze základních pojmů moderní psychologické a pedagogické vědy, což je vědecký princip, který je základem teorie výchovy. Pedagogická komunikace je komplexní proces, který zahrnuje různé prvky: sociálně-pedagogický, vzdělávací, didaktický. Uplatňuje se ve všech typech vzdělávacích aktivit a je nejvýznamnějším prostředkem vzdělávání a osobního rozvoje žáků a řešení výchovných problémů.

Ve slovníku psychologie je pedagogická komunikace považována za interakci mezi učitelem a žákem, která určuje učení a osobní rozvoj [3].

Výzkumník A.A. Leontiev poznamenává, že pedagogická komunikace je významnou složkou učitelovy činnosti, bez této složky je organizace vzdělávacího procesu neúčinná [1].

Na druhé straně A.N. Leontiev definuje pedagogickou komunikaci jako typ vzájemného vztahu mezi učitelem a studenty, který plní určité funkce a je zaměřen na udržování optimálního psychického klimatu ve studentském kolektivu [2].

Také pedagogická komunikace je často považována za komunikaci mezi subjekty učebního procesu, zaměřenou na změnu osobních stavů, sémantických útvarů, vlastností a chování a je uskutečňována symbolickými prostředky.

Další definice tohoto pojmu poznamenávají, že pedagogická komunikace jako psychologický a pedagogický fenomén je specifickou formou výchovné spolupráce učitele a žáků a podmínkou efektivity procesu učení a osobního rozvoje.

Pedagogická komunikace je forma mezilidské komunikace, která podléhá obecným zákonitostem, ale zároveň má své vlastnosti, které jsou pro ni charakteristické. Zahrnuje interaktivní, percepční a komunikativní prvky.

Shrneme-li výše uvedené, je nutné poznamenat, že pedagogická komunikace je komplexní proces organizování komunikace, interakce a vzájemného porozumění mezi učitelem a žáky, který je vyjádřen v cílech, obsahu a charakteru výchovně vzdělávací práce.

Moderní učitel si potřebuje uvědomovat cíle a obsah, stejně jako funkce pedagogické komunikace.

R. Cialdini tedy podotýká, že cílem pedagogické komunikace je předávání vlastní zkušenosti učitele studentům a vzájemná výměna osobních významů. Podporuje u studentů formování obecné a profesní kultury, jednotlivých osobně významných vlastností a vlastností, etických zásad a norem, systému životních hodnot a cílů [5].

Obsahem pedagogické komunikace je proces vzájemné výměny informací, kdy učitel organizuje komunikační proces různými metodami a prostředky. Pedagogická komunikace je vícepředmětový, víceaspektový fenomén.

Klíčové funkce komunikace lze znázornit takto:

— komunikativní funkce, která spočívá v navazování kontaktů mezi učitelem a studenty, spojení mezi studenty přímo v rámci studentského kolektivu, sdružení, skupin, tříd;

— vzdělávací funkce zaměřená na rozvoj optimální spolupráce a interakčních dovedností u studentů. Kromě toho spočívá v rozvoji kultury komunikace u dětí, respektu k ostatním účastníkům komunikace v procesu komunikace;

— informační funkce, která spočívá v rozvíjení potřebných dovedností a schopností u studentů a zprostředkování určitých znalostí (vzdělávacích informací);

— kognitivní funkce zaměřená na rozvoj dovedností studentů argumentovat o své vlastní pozici a jasně a správně předávat informace;

— regulační funkce, která spočívá v tom, že učitel podněcuje vysoce mravní a estetické chování žáků a odsuzuje negativní projevy přímo v jejich chování;

— normativní funkce, která spočívá v tom, že v rámci komunikace jsou morální a právní normy předávány studentům prostřednictvím asimilace modelů chování, vztahů a správnosti konkrétního jednání žáky.

Pedagogickou komunikaci dále charakterizují dvě nejvýznamnější složky: osobní a funkční role. Jinými slovy, učitel a studenti vzájemně vnímají své osobní kvality, ale především funkční a rolovou složku činnosti.

Osobní složka je vyjádřena přímo v aktech chování subjektů výchovného procesu. Funkčně-rolová složka je dána objektivním charakterem vzdělávacího procesu. Příkladem jsou kontrolní a hodnotící aktivity učitele, v jejichž rámci je jeho osobnost jakoby vyňata z rámce interakce.

V rámci procesu pedagogické komunikace se realizuje humanistická orientace vzdělávacího procesu, neboť v procesu interakce mezi učitelem a žáky se rozvíjí jejich individualita. V tomto případě je nejdůležitější hodnotou individualita učitele a žáků, která je podstatou pedagogické komunikace. Je třeba poznamenat, že humanistické zaměření vzdělávacího procesu předpokládá partnerství a rovnost jeho subjektů.

Pedagogická komunikace je tedy nesmírně důležitou složkou profesní činnosti moderního učitele. Míra, do jaké se děti mohou plně otevřít, prokázat své individuální kvality, naučit se vzdělávací materiál a prokázat potřebu kognitivní činnosti, závisí na tom, jak s nimi učitel organizuje komunikaci.

1. Leontiev, A. A. Pedagogická komunikace / A. A. Leontiev; Ed. M.K. Kabardová. — 2. vydání, přepracované. a přidat. – M.; Nalčik, 1996.
2. Leontiev, A.N. Pedagogická komunikace / A. N. Leontiev // Pedagogika a psychologie. — 1979. — Č. 1.
3. Psychologie: Slovník / Ed. A. V. Petrovský, M. S. Jaroševskij. — M., 1996.
4. Stolyarenko, L.D. Pedagogická komunikace. – [Text] // L.D. Stolyarenko Pedagogická psychologie pro studenty vysokých škol. – Rostov n/D: Phoenix, 2004.
5. Cialdini, R. Psychologie vlivu / R. Cialdini. — Petrohrad, 2001.

© Pokud zjistíte porušení autorských práv nebo souvisejících práv, neprodleně nás informujte e-mailem nebo prostřednictvím formuláře pro zpětnou vazbu.

Komunikace s autorem (komentáře/recenze k článku)

Zanechat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Pokud ještě nejste registrováni na webu, musíte se zaregistrovat:

© 2025. Elektronický vědecký a praktický časopis “Moderní vědecký výzkum a inovace”.