Orchidej – zvuková písmena, fonetická analýza
1) Přepis slova „orchidej e ya“: [ʌрх❜id е́ ъ].
| DOPIS/ [ZVUK] | ZVUKOVÁ CHARAKTERISTIKA | |||
|---|---|---|---|---|
| о | – | [ʌ] | – | samohláska, nepřízvučná; níže viz § 44. |
| р | – | [R] | – | přísl., tvrdý (muž), zvonění (nespárováno) Sonorantní souhlásky nejsou vyřazeny. Zvuk [r] před souhlasem. zvuk je vyslovován pevně. |
| х | – | [x❜] | – | přísl., měkký (muž), hluchý. (nespárováno). Zvuk [x] je nepárový neznělý zvuk, takže se vyslovuje stejně, jako je psán. Níže viz § 66 odst. 2 písm. 3, XNUMX. |
| и | – | [a] | – | samohláska, nepřízvučná; níže viz § 5. |
| д | – | [d] | – | přísl., tvrdý (muž), zvonění (chlapci). Před zvukem samohlásky neexistuje žádná náhrada souhlásky z hlediska znělosti/neznělosti. Před písmeny а, о, у, э, ы slabiky spárované z hlediska tvrdosti a měkkosti se vždy vyslovují pevně. |
| е | – | [uh] | – | samohláska, perkuse; viz Avanesov R.I. (1) |
| я | – | [ъ] | – | samohláska, nepřízvučná; níže viz § 53. |
7 písmena, 7 zvuky
PRAVIDLA VÝSLOVNOSTI 1
§ 5
§ 5. Samohlásky [i], [s], jak pod přízvukem, tak v nepřízvučných slabikách, se vyslovují v souladu s jejich pravopisem. Označují se písemně písmeny i a s.
Dopis и označuje hlásku [a] v těchto polohách: a) na začátku slova: i va, i skra, izb a, hrát a t, zveřejňovat a t; b) po samohláskách: cro i ́ t, sto i ́ t, sto ́ it, hrát a ́ t; c) po měkkých souhláskách: sila, tina, vit, čistit, zelňačka, umýt, pila, štípnout, bít.
§ 44
§ 44. Ve 2. a dalších předpjatých slabikách na začátku slova na místě písm. а и о Samohláska [a] se vyslovuje:
a) agron o m, agronom ic, hliník, aleb a str, aquar fir, anatomy, anatomický, ambras ura, antracit;
b) zvrátit, urazit, regionální, oznámit, zapálit, omezit, omezovat, konečně, provozovat, operační, orgán změny, zbraň, urazit t, zastavit, být opatrný (vyslov (abar o t, abizh a t, ablasn o y) atd. ).
§ 53
§ 53. Místo písm я (a dopisy а po [h] a [sch]) se v nepřízvučných koncovkách vyslovuje samohláska [ъ]: srov. k a plya, d ynya (vyslov [k a p ❜ ъ], [b ы́н ❜ ъ]); moře, pole, o okoun, pláč – rod. slovní hříčka. h. (vyslovuje se [m ó r ❜ ъ], [p ó l ❜ ъ], [о́ kun ❜ ъ], [pla ́ chъ]); peří, stonky, s čí – k nim. p, pl. hod pl ❜ ъmi], [k á pl ❜ ъх]); roscham, roschami, roschakh (vyslovováno [r oscham], [r oschmi], [r oschkh]); jméno, čas, jméno, str e (vyslovuje se [ í m ❜ ъ], [čas ❜ ъ], [pla m ❜ ъ], [str é m ❜ ъ]); in i dya, zn a y, p la cha (vyslovováno [v i d ❜ ъ], [zn a yj], [p la ch]); zlo a já, přítel a já (vyslov [zl ay], [přítel ay]); st araya, do bray (vyslov [sta a ryj], [d o bry]); bar a nya, pt a jehož, v a zhya (vyslov [b a ran ❜ yъ], [pt i chyj], [v a ́ zhy]); dnes (vyslov [siv ó d ❜ n ❜ ъ]).
§ 66
§ 66. Následující souhlásky jsou tvrdé i měkké: [l] a [b], [f] a [v], [t] a [d], [s] a [z], [m], [ p ], [l], [n]. Pro každou z těchto souhlásek v ruské grafice existuje odpovídající písmeno. Měkkost těchto souhlásek na konci slova je označena písmenem ь. St. top a top (vyslovujte [top ❜ ]), econ o m i econ o m (vyslovujte [ekan o m ❜ ]), ud a r i ud a ar (vyslovujte [ud a r ❜ ]), was and byl (vyslovujte [was ❜ ]). Naznačena je i měkkost těchto souhlásek před souhláskami: rohové á a uhlí á (vyslovuje se [ugal ❜ k á ]), b a nku a b a nku (vyslovuje se [ b a n ❜ ku]), redko a r e dka (vyslovuje se [ре́т❜къ ]).
Měkkost těchto souhlásek před samohláskami je označena písmeny následujících samohlásek: písmeno я (Na rozdíl od а) označuje samohlásku [a] po měkké souhlásce; St malý a zmačkaný (vyslovuje se [m ❜ al]); dopis ё (Na rozdíl od о) označuje samohlásku [o] po měkké souhlásce; St krtek a křída (vyslov [m ❜ ol]); dopis ю (Na rozdíl od у) označuje samohlásku [y] po měkké souhlásce; St tuk a bale (vyslovuje se [t❜uk]). Rozložení písmen je přibližně stejné и и ы: písmeno a se používá po měkkých souhláskách a na začátku slova a písmeno ы po tvrdých souhláskách, které mají měkký pár; St hry a, chýše, čistit, šít, pít a pálit, sladké a umyté, nadhazované a vyjící, nit a kňučet, nos a nos.
Příklady pro rozlišení tvrdých a měkkých souhlásek: top a top (vyslovuje se [top ❜ ]), b o dro a boky (vyslovuje se [ b ❜ o dr]), graf a a graf i (vyslovuje se [ graf ❜ a ]), hřídel a ochablý (vyslov [v ❜ al]), vor a maso (vyslov [vor ❜ ]), hanba á a hanba ya (vyslov [hanba ❜ á ]), os a axis (vyslov [os ❜ ]); hrom á a hrom ya (vyslov [graz ❜ á ]), vůl a vedl (vyslov [v ❜ ol]), rakev a řada (vyslov [gr ❜ op]), ocel a ocel (vyslov [ocel ❜ ]), nos a nesl (vyslovuje se [n ❜ os]), úklon a poklop (vyslovuje se [l ❜ uk]), gorka a gorko (vyslovuje se [g org ❜ kъ]).
1 Ortoepický slovník ruského jazyka: Výslovnost, přízvuk, gramatické tvary / S.N. Borunová, V.L. Vorontsová, N.A. Esková; Ed. R.I. Avanesová. — 4. vyd., vymazáno. – M.: Rus. lang., 1988. – 704 s.